Moje první zkouška z klinického vyšetření

Jedna z nejčastějších otázek, kterou mě má rodina a přátelé v Česku zahrnují, je o studiu medicíny v Anglii a mně se to vždy těžko vysvětluje. Nejde jen o terminologii, ale i o způsob výuky či o samotnou osnovu studijního plánu. Minulý týden jsem absolvovala svou první zkoušku z klinického vyšetřování a když jsem všem oznámila, že jsem ji zvládla na první dobrou, všichni mi pogratulovali a pak následovalo: „Hele, a co to je ta zkouška z klinického vyšetřování?“ Musím se přiznat, že před psaním tohoto článku jsem sama nevěděla, jak přeložit „clinical exam“ (a spoustu ostatních termínů) do češtiny, takže tento článek je má snaha všem vysvětlit, z čeho jsem to měla zkoušky a přiblížit studium medicíny v Sheffieldě.

Naše studijní osnova zahrnuje povinný předmět „dovednosti pro provádění vyšetření“ – pod tímto pojmem si můžete představit základní vyšetřovací metody jako je třeba odběr krve, elektrokardiografii (EKG) nebo katetrizaci močového měchýře. Za letošní rok musíme zvládnout čtrnáct z těchto dovedností a fakulta nám poskytla cvičné figuríny, na kterých jsme je mohli natrénovat. Největší důraz je kladen na bezpečí pacienta, takže jsme se museli naučit, jak identifikovat rizika/ kontraindikace, jak pacientovi jasně vysvětlit jednotlivé zákroky a získat souhlas.

Zkouška, kterou jsem podstoupila minulý týden, otestovala mé znalosti následujících klinických metod: mytí rukou, měření vitálních funkcí, odběru krve, kanylace, žilního podání léků a infuze. Na všechny tyto úkoly jsme měli pouhých 48 minut, což stresu vůbec nepomohlo. Každý student měl předem připravené jedno nemocniční lůžko s potřebným náčiním, u nějž seděl zkoušející a pacient (kterému jsme vše museli objasnit, ale individuální zákroky jsme vykonávali na figurínách). Když jsem se představila pacientovi, zapnula jsem autopilota – zkontrolovat tohle, určit tamto, podepsat támhleto atd. Největší problémy mi dělala kanylace, během které jednotlivé kroky následují v rychlém sledu, a proto jsem neměla čas o nich dvakrát přemýšlet.

Hodnocení jsme dostali hned na konci zkoušky. Všechny úkoly jsem splnila na jedničku a pacient i zkoušející mi pochválili mé komunikační dovednosti, což mě moc potěšilo. Jedinou výtkou mi byla „medická mluva“, která pacienty prý odstrašuje! (Pod termínem „medická mluva“ si představte, že jsem místo „puls změřím na vašem zápěstí“, použila výraz „puls změřím na vaší radiální tepně“.) Po zkoušce se mi jedna zkoušející svěřila, že polovina mého ročníku nedala tuto zkoušku na první pokus, takže mi můj výsledek dodal dost sebevědomí.

Pro zajímavost, tyto dovednosti z vyšetřovacích zákroků budeme moct vykonávat v nemocnicích už toto léto. Medici často trénují odběry krve na sobě, takže pokud mě v červnu potkáte s modřinami na rukou, budete vědět, z čeho je mám (jedním z rizik odběru krve je utvoření modřin.) Ale do té doby mě ještě čekají dvě další zkoušky z klinického vyšetření a hlavní zkouška z celého školního roku!

Pro ilustraci přikládám fotografii sebe a kamarádky, jak si měříme krevní tlak na zemi naší fakultní nemocnice (protože nikde jinde nebylo ticho…).

Moje první zkouška z klinického vyšetření