Daniela Metesová

Když se nadané dítě nepodporuje, stane se z něj průměr, tvrdí koordinátorka slovenské IQ olympiády

Daniela Metesová
Rodiče nadaných dětí jsou často rádi, že dítě má ve škole jedničky a všechno mu jde. Ale i když to tak na první pohled nevypadá, i talent potřebuje zvláštní pozornost a péči. „Nadané děti by na sobě měly makat a neměly by se spoléhat na to, že všechno vědí. I talent a nadání se musí rozvíjet dál,“ říká koordinátorka slovenské IQ olympiády a členka slovenské Mensy Daniela Metesová.

Každý rodič má to nejlepší a nejchytřejší dítě. Tak to samozřejmě má být. Ale jak vlastně rodiče mohou poznat, že mají opravdu nadprůměrně inteligentního potomka?
Tyto děti se často více ptají, píšou a čtou rychleji než jejich vrstevníci, více si všímají vztahů a souvislostí a problémy chtějí často řešit více do hloubky. Když se ptají PROČ?, tak to není jen rétorická otázka nebo aby tím poškádlili rodiče, ale opravdu chtějí chápat podstatu věci. Jsou intelektuálně vyspělejší než jejich vrstevníci, emočně a sociálně jsou na tom podobně jako oni.

A co by měli rodiče dělat, pokud zjistí, že tento popis sedí na jejich dítě?

Většinou mají rodiče radost, protože si pro své dítě slibují lepší možnosti uplatnění. Rodiče by takovému dítěti měli umožnit rozvíjet se v tom, co mu jde. Když mu jde například matematika, tak by ho v tom měli podporovat. Je dobré hledat různé volnočasové aktivity a kroužky oním směrem.

Neznamená to, že by se dítě nemělo rozvíjet i v oblastech, které mu nejdou. Nadané děti jsou totiž zvyklé vyhrávat a je dobré je připravit i na neúspěch, aby později neměly psychické problémy, když se s ním setkají.
Ale to neznamená, že by se dítě nemělo rozvíjet i v oblastech, které mu nejdou. Když mu třeba nejde kreslení, tak by mělo pracovat i na tom, protože tím se naučí zvládat neúspěch. Nadané děti jsou totiž zvyklé jen vyhrávat a je dobré je připravit i na neúspěch, aby později neměly psychické problémy, když se s ním setkají.

A co se stane, když si nikdo nevšimne, že dítě je nadané?

To je velká škoda, protože když se nadání nepodchytí, tak se zprůměruje. Takové dítě se mnohdy postupně naučí nevystrkovat rohy, přihrbit se a tvářit se, že nic neví. Ale když se nadání objeví a nic se s tím nedělá, tak to také není ideální. Je na tom potřeba pracovat.
Vyplývá to z toho známého průzkumu, že máte 20 jednoduchých úkolů, které účastníci pokusu jednoduše vyřešili. Jedné polovině z nich po vyřešení řeknete, že „jsou dobří a šikovní“ a té druhé řeknete, že „hodně makali, a proto to zvládli“. Příště dáte všem tak těžké úkoly, že je možné vyřešit z těch 20 maximálně jeden až dva. V posledním týdnu pokusu dostanou účastníci opět jednodušší úkoly – ta skupina, které jste na začátku říkali, že jsou „šikovní a dobří“, ti to nezvládnou. Ale ti, kterým jste říkali, že „jsou úspěšní, protože na tom tvrdě makali“, ti úkoly ve třetím kole vyřeší.

Jaké si z toho můžeme vzít poučení?

Vychází z toho, že když někomu opakujete, že je dobrý a šikovný, tak si o sobě může myslet, že je něco víc, aniž by pro to něco dělal. Ale intelekt se musí rozvíjet, i když je dítě nadané, musí se na tom makat. A možná právě tam to platí více než jinde.

Funguje také nějaká česko-slovenská spolupráce v oblasti nadaných dětí?

S českou Mensou máme vynikající spolupráci, máme společný cíl, a to je identifikovat a podporovat nadané děti. Do Česka jezdím na finále české Logické olympiády a kolegové jezdí i k nám na IQ olympiádu. Existují také regionální soutěže pro studenty gymnázií z Moravskoslezského kraje a ze Žilinského kraje. Navzájem čerpáme nápady.

A v čem se slovenská IQ olympiáda liší od české Logické olympiády?

U nás se na rozdíl od Česka mohou přihlásit pouze žáci mezi 10-15 lety, v Česku je soutěž pro základní školy i pro gymnázia. My zase máme vedle individuálních testů i úkoly v týmech navíc. V jednom týmu jsou dva chlapci a jedna dívka, kteří se nikdy předtím neviděli a potkávají se poprvé právě až na soutěži, kde mají společně vyřešit nějaký úkol. Jde například o prostorovou představivost nebo o logické uvažování. Cílem je podpořit kooperaci, protože pro společnost je klíčové, aby lidé dokázali spolupracovat.

Můžete uvést příklad, jak takové úlohy vypadají?

Týmy například dostanou stuhu dlouhou 195 centimetrů a úkolem je odstřihnout přesně 26 centimetrů. K dispozici mají pouze nůžky. U takových úkolů nejí jasně předepsané řešení. Někdo na to jde matematicky, někdo třeba zná svou délku nohy a podle toho to může odměřit.

Nebo týmy dostanou text v Braillově písmu a musejí ho přečíst, ale proces je postaven na kooperaci, protože každý jednotlivý člen týmu má jen jeden klíč – jeden má Braillův text, druhý abecedu... Společně se musejí nějak úkol vyřešit. Dalším příkladem z minulosti třeba bylo, že týmy musely postavit co nejvyšší věž z marshmallows a měly k tomu k dispozici pouze špejle a ty sladkosti. Dalším příkladem bylo postavit co nejdelší da Vinciho most z lékařských špachtlí, bez pomoci lepidla.

Kdo se účastní IQ olympiády – jsou to vždy ti nejlepší ve třídě?

Nemusejí být vždy premianti, zřejmě bych to popsala tak, že to jsou děti, které myslí správně a rychleji než ostatní. Asi bychom mohli říct, že to jsou ti nejbystřejší. Registrovat se může každý, podmínkou je absolvovat 30minutový test. Ti, co mají nejvíce správných odpovědí, postupují dál. Na otázky se nemusí nijak připravovat, jsou to rychlé a krátké úkoly. Asi jde také o to, jak se žáci dokáží soustředit.

IQ olympiáda slaví letos desetileté výročí, jak se vyvíjí zájem dětí o tuto soutěž?

Prvního ročníku se účastnilo 46 dětí, dnes se hlásí kolem 15 tisíc. Do finále se dostane 60 z nich. Děti jsou přirozeně soutěživé a chtějí vyhrávat. Často je motivují i ceny a možná účast na finále, které se koná vždy v krásných reprezentativních prostorách, v roce 2021 například na Bratislavském hradě. Teď v pandemii bylo těžké děti motivovat k mimoškolní aktivitě. Celkově jim vyhovuje jakási rivalita, a to v online prostoru chybělo. I ten jeden rok je docela dost vidět.

Soutěž je aktivitou slovenské Mensy, jak pečuje o nadané děti slovenské školství?

Existují specializované školy pro nadané děti nebo školy třeba s matematickým zaměřením. Ale nadání na Slovensku není na rozdíl od Česka speciální vzdělávací potřeba, i když vlastně vysoké IQ může být bráno jako handicap, ale i tak nemají diagnostikované vysoce nadané děti žádný nárok na asistenta pedagoga, pouze na podporu psychologa či nárok na zvláštní vzdělávací plán v některých předmětech.
Takoví žáci ale nesmějí přeskočit ročník. Takže běžné školy se nadaným dětem automaticky nijak zvlášť nevěnují. A to je velká škoda, protože jak už jsem říkala, nadání se pak zprůměruje.

Z vašeho životopisu lze vyčíst, že jste byla nadané dítě. Pamatujete si z dětství na to, jaké je to vyrůstat s takovýmto „darem“?

Naučila jsem se číst ve čtyřech letech, ale to jen asi proto, že jsem byla u babičky a ta zrovna trénovala čtení s mým bratrancem. A já jsem jen poskakovala kolem a mimoděk se to naučila. Nepovažuji se za výjimečnou, ale pamatuji si momenty z dětství, kdy jsem se cítila jako na jiné planetě.

Často třeba sedíte potichu a neřeknete, co víte, jen abyste druhého neurazili. Také si vzpomínám, že jsem se občas neměla se spolužáky o čem bavit, cítila jsem se trapně. Někdy se třeba spolužáci něčemu smáli a já nevěděla proč, řešila jsem v té době prostě jiné věci. Člověk se ale časem přizpůsobí a získá potřebnou emoční inteligenci.

Co byste tedy ze své zkušenosti poradila nadaným dětem?

Jít si za svým snem, makat na sobě a nespoléhat se na to, že všechno vím. I talent a nadání se musí rozvíjet dál. Dávám dětem za vzor slovenskou lyžařku Petru Vlhovou, která sice má talent, ale má za sebou také odříkání a tvrdý trénink. Nebo úspěšný zpěvák, i když má od přírody talent a sluch, nesebere noty a nezačne skvěle zpívat, musí se to také naučit. Prostě každý svůj talent musí dál rozvíjet.
Takže kupříkladu říkám, když už chci hrát hru na mobilu, tak si pustím třeba sudoku.

Slovenská IQ olympiáda je soutěž pořádaná už deset let Mensou Slovenské republiky. Soutěž je založena na logických úlohách, jejichž řešení vyžaduje samostatný a kreativní přístup. Českým ekvivalentem soutěže je Logická olympiáda, která se v letošním roce koná již po čtrnácté. Cílem soutěže je vyhledávat talentované děti a dát jim příležitost k dalšímu rozvoji. Dlouholetými generálními partnery soutěže jsou v Česku gymnázium a základní škola Open Gate a Nadace The Kellner Family Foundation poskytující mj. stipendia pro nadané děti ze znevýhodněného prostředí.

Daniela Metesová

Daniela Metesová vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu UK, poté tam získala doktorát. Vyučovala matematiku a informatiku se zaměřením na programování. Poté přešla do soukromé sféry. Je členkou Mensa Slovensko a koordinátorkou IQ olympiády pro nadané děti. Ta vznikla v roce 2011 jako regionální soutěž, od roku 2017 funguje na celostátní úrovni. Daniela Metesová žije v severoslovenském Námestove.

Daniela Metesová

Autorka | Bára Procházková
Zdroj | https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/kdyz-se-nadane-dite-nepodporuje-stane-se-z-nej-prumer-tvrdi-koordinatorka-slovenske-iq-olympiady-40375928

Další články z médií

Všechny články