Haló, tady Nightline!

V předchozím příspěvku, tedy před Vánoci, jsem psala o tom, jak se hlásím na místo dobrovolníka na telefonní lince určené především pro studenty naší univerzity. Zatímco ten se zabýval mými očekáváními, tento se zaměří na základní informace o průběhu zaučování.

Přibližně před měsícem byl vyhrazen víkend pro nováčky, aby získali všechny potřebné informace a základní schopnosti pro práci v Nightline službě. Zaučování probíhalo intenzivně několik hodin během pátku a neděle. Byla potřeba, abychom věděli, do čeho jdeme, a abychom aspoň částečně zjistili, jestli se naše očekávání rovnala realitě.

Pro začátek bych zmínila pár informací o naší službě. Fungujeme od sedmi hodin večer do sedmi hodin ráno, a to polečně s jiným dobrovolníkem. Zastihnout nás je možno skrze telefon, který je k dispozici po celou noc, ale i přes email nebo „Instant messaging/IM“. E-maily dostáváme během dne, ale odpovídáme během pracovní doby, zatímco „IM“ funguje pouze od sedmi hodin večera do půlnoci. Obrátit se na nás lze z jakýchkoliv důvodů: rodinných, studijních, finančních, vztahových apod.   

Základním pravidlem, které musíme my pracovníci ale i kontaktující osoby dodržovat, je fakt, že fungujeme pouze jako jedno „velké ucho“, které naslouchá, nikoliv radí, co má kontaktující osoba dělat v dané situaci. Jde tedy o to jim navrhnout způsoby, jak se zamyslet a nad čím se zamyslet, a tak dojít sami k závěru a řešení. To ovšem není v každém případě jednoduché, protože občas kontaktující vyžaduje rozhodnutí o řešení (taky není divu, když se může nacházet v nepříjemné situaci, že které neví, kudy kam). V jiných případech jsme to my, kteří se musí držet, abychom byli kompletně objektivní a nestranní naslouchači.

Přestože nemůžeme za volající dělat rozhodnutí, i tak se potýkáme s úspěchem. Vždyť občas člověku pomůže, když může ze sebe dostat to, co ho dlouho trápí, a není nutno se dožadovat závěru. Proto se nyní řídím tímto příslovím: Mluviti stříbro, mlčeti zlato.