Gilets Jaunes v Toulouse

Na předchozí fotce jsem zachytil hádku mezi dvěma muži a těžkooděncem. Vše působí skoro až civilně a zdá se, že alespoň dochází k nějaké diskusi. Ve skutečnosti vše ale působilo neorganizovaně, vzduchem poletovala všemožná hesla z různých šarvátek. Začaly nám slzet oči… O pár ulic dál byl k rozehnání davu použit slzný plyn.

Na celé situaci pro mne bylo ještě o tolik zvláštnější, že se demonstrace konala nedlouho po 30. výročí od Palachova týdne a událostí, které dodnes rezonují českou společností. Pro naši generaci je revoluce ve velice zvláštním myšlenkovém prostoru. Nejen všichni naši rodiče a učitelé ze střední školy, ale i většina náhodných kolemjdoucích ji zažila, nikdo z nás ale ne. O tolik zvláštnější je pak vidět stovky policistů v brnění chodit městem, ve kterém se snaží zvládat dav tisíců obyvatel, kteří ale neprotestují za vlastní svobodu ani lidská práva. Protestují proti všemu a ničemu zároveň.

Když jsem se štiplavými slzami v očích odcházel pryč, dříve, než se situace příliš vyostří, nevěděl jsem moc, co si o tom všem myslet. Číst o protivládních protestech je věc jedna, ale vidět všude ozbrojené policisty a lidi, kteří z dosti individuálních důvodů protestují proti systémovým reformám, je věc naprosto jiná.

I po návratu se stále nemohu rozhodnout, kdo byl v ten den v právu. Nikdy jsem v Praze na jednom místě tolik policistů neviděl, ale zároveň jsem nikdy nebyl na demonstraci, kde by byla celá myšlenka protestu natolik rozmazaná jako tam.