Esejová sezóna

Vrchol esejové sezóny lze rozeznat podle několika indikátorů. Místa v knihovnách, kterých je letos méně kvůli rozestupům, jsou zamluvená na několik dnů dopředu, v sekci ,,Click and Collect“, kde si letos objednáváme knížky, je pod mým jménem celá hromádka primárních i sekundárních zdrojů, v kalendáři deadliny, a – probíhající Reading Week. Jak již název naznačuje, toto týdenní volno neslouží ani výletům, ani odpočinku, nýbrž čtení, které má v anglosaském vzdělávacím systému tak důležitou roli, že sloveso read se v angličtině existuje i jako synonymum slovesa study – např. he reads philosophy. Právě čtením se začíná proces psaní eseje – je to uzavřený cyklus, protože čtení poskytne materiál k psaní, které opět obohatí další čtenáře, a objem sekundární literatury proto v databázích i knihovnách nepřekvapivě roste.

Univerzitní student si vyvíjí specifický způsob čtení. Čte s přirozenou a obecnou zvědavostí, ale zároveň okem detektiva, který si hledá munici pro konkrétní argumenty, a při jejím spatření okamžitě vypisuje poznámky – pozor, i s číslem stránky a autorem. Ponořuje se hlouběji do materiálu, neopomene poznámky pod čarou – a úměrně s tím, co se dozvídá, roste i seznam toho, co bych si měl ještě přečíst, myslí si student. O některých událostech čte již poněkolikáté, ale pokaždé z ještě neprozkoumané perspektivy, a k výpiskům z knih přibývají v kurzivě poznámky čtenáře – co kde četl podobného, co by se danému argumentu dalo vytknout, k čemu by se tato statistika hodila… Teprve tady začíná skutečné čtení, které je interakcí čtenáře s autorem knihy. Právě proto jsou poznámky vždy osobní: jsou produktem naší interakce a našeho chápání díla, ne neosobním výtahem z knihy.

Student – čtenář se tedy zahloubá do knih, nevšímá si, že je venku lockdown, dny Reading Weeku ubíhají. Výpisky se přirozeně stávají stručnějšími, čtení rychlejším. S každým jazykem, kterému student vládne, objem potenciálních vhodných zdrojů narůstá, a student s obdivem zjišťuje, že v londýnské univerzitní knihovně nalezne třeba archiv korespondence Masaryka se Štefánikem. ,,Click and Collect“ neklade žádné hranice, materiálů je plno, jaká škoda, že práce je omezená časem i rozsahem eseje! Student si naštěstí zvládne esej vymezit tím, že si plánovitě definuje otázku: vytvoří rámec, jak ji uchopí – a ten se může úplně lišit od rámce původně zamýšleného zadavatelem otázky.

Fáze ,,čtení“ by pravděpodobně mnohým vystačila na celý život, ale nadejde chvíle, kdy se student rozhodne, že shromažďování materiálu prozatím stačí, a odvážně skočí do víru myšlenek, které musí akademickým jazykem strukturovaně vyjádřit. První věty jdou ztěžka, ale jakmile se pisatel ponoří do problematiky, nejde ho zastavit: celé týdny četl texty na toto téma, v druhém okně má otevřeny desítky stránek s vhodnými citacemi, ve třetím předpřipravený a s učitelem prodiskutovaný plán eseje, a knihovnou se rozléhá vítězoslavný běh prstů na klávesnici.

Fáze ,,draftování“ je zábavná tím, že je viditelně produktivní, nezávazná, umožňuje rozlet, a dopřává satisfakci, pokud se podaří dostát plánu eseje. Počet slov i poznámek pod čarou stoupá, a především: pokud se v hlavě studenta zrodí myšlenka, která spojí všechny ty malé důkazy plnící jeho zápisky: taková myšlenka se stane Argumentem eseje. Následuje další fáze, fáze soustředěného psaní rozvíjející Argument.

Poslední fáze, kterou nazýváme ,,polishing“ trvá zpravidla déle, než bychom chtěli. Tu si všimneme, že citace je z neznámého důvodu v kurzívě, tu zase tučně. To všechno jsou stopy nadšeného studenta, který před pár dny chrlil nápady nehledě na jejich formát. Je dobré si esej vytisknout, aby vyvstaly další, gramatické, ale i obsahové nesrovnalosti. Až na zápasy s omezujícím maximálním počtem slov je tato fáze svým způsobem zábavná: nevyžaduje vysoké nasazení, jen čas a pečlivost, a dá se proto skloubit třeba s poslechem relaxační hudby.

Mohla bych psát o dalších fázích: peer-editování, opravování vlastních esejí, publikování. Ale chci se, jako v správné eseji, vrátit zpět k počátečnímu tématu esejové sezóny. Přeji si, aby si každý člověk naší společnosti někdy prošel svou ,,esejovou sezónou“, a nemyslím to škodolibě, naopak: myslím, že se můžeme hodně naučit z procesu, který vyžaduje zkoumat původ námi použitých informací, organizovat své myšlenky  - a nehlásat je, dokud jsme se nepřesvědčili o kontextu, ve kterém se zrodily.

Přikládám fotky pořízené v přestávkách mezi psaním esejí v londýnském Regent’s Park.