Druhý ročník: zvládnuto!

Letošní akademický rok byl jednoznačně jedním z nejlepších roků mého dosavadního života. Zvládla jsem všechny své akademické povinnosti na výbornou, zúčastnila se spousty univerzitních aktivit a byla jsem neustále obklopena lidmi, kteří mě inspirovali a dodávali mi energii. Ze studijního pohledu se začátek školního roku linul poměrně pomalu kvůli naší šesti týdenní stáži v oblasti výzkumu (pokud byste o ní chtěli vědět více, můžete si o ní přečíst v mém předešlém blogovém příspěvku). Po stáži nám však všem došlo, že jde do tuhého, jelikož nám zbylo pouhých pět měsíců na to dokončit učivo za celý rok a věřte mi, že toho bylo opravdu hodně. Mimo to se mi také podařilo pokračovat se studiem francouzštiny a být součástí organizačních týmů třech různých spolků. Tento příspěvek je tedy o tom, jak jsem se s letošním rokem poprala a co mě všechno naučil.

1. Studium a zkoušky

Jádrem letošní studijní osnovy byly tzv. „klinické vědy“. V realitě to znamená, že jsme měli seznam okolo 160 běžných onemocnění (například astma, mrtvice či rakovina prsu), pro které jsme se museli naučit patofyziologii, příznaky, rizikové faktory, vyšetřovací metody a léčbu. Krom toho jsme byli ještě zkoušeni z farmakologie, mikrobiologie, veřejného zdraví a učiva z prvního ročníku. Ne nadarmo se tedy u nás v Sheffieldu říká, že druhý ročník medicíny je jedním z těch nejtěžších. S přípravou na zkoušky jsem začala již v prosinci a měsíc před zkouškami jsem si vypsala podrobný plán, aby moje opakování látky bylo co nejefektivnější. Letošní taktika učení mi rozhodně sedla lépe než ta z minulého roku a podle toho mé výsledky i vypadají.

2. Vietnamese Society in Sheffield

Tento akademický rok jsem se podílela na chodu spolku vietnamských studentů v Sheffieldu jako „vedoucí programu“. Největší událostí roku byl Vietnamský kulturní den. Jedná se o oslavu vietnamské kultury realizovanou dvouhodinovou show s tradičními představeními a vietnamskými (námi uvařenými) pokrmy. Vyjma programu, jsem tento den měla na starost i moderování celého večera, a dokonce jsem se i prošla po molu na závěrečné módní přehlídce tradičních krojů. Navzdory mým vietnamským kořenům, jsem se nikdy moc neúčastnila aktivit vietnamských spolků a klubů, a proto jsem si uvědomila až na konci školního roku, kolik mě tato komunita naučila a jak moc mi na ní záleží. V dubnu jsem se tedy rozhodla kandidovat na pozici prezidentky tohoto spolku na příští školní rok a tuto roli jsem opravdu získala. V hlavě už se mi to množí všelijaké plány a moc se těším na spolupráci s ostatními členy organizačního týmu. Následující fotografie byla pořízena během kvízu na Vietnamském kulturním dni, který byl bezesporu jedním z mých nejoblíbenějších dní v tomto roce.

3. Badminton, Sexpression a francouzština

Kromě vietnamského spolku, jsem byla také součástí organizačních týmů pro Badminton pro mediky a dobrovolnickou organizaci Sexpression. S badmintonem jsme letos zorganizovali více zápasů než minulý rok a největším úspěchem pro nás představovala výhra nad mediky z University of Manchester. Co se týká aktivit při Sexpression, tak vedle učení sexuální výchovy v místních školách, jsme začátkem roku uspořádali velmi úspěšnou národní konferenci. Dobrovolničení v Sexpression mi pokaždé dodává spoustu sebedůvěry a nezaměnitelnou příležitost se zapojit do života místní komunity. Z těchto důvodů jsem se ucházela o funkci „plánovače hodin“ na příští rok a tuto roli jsem také dostala. Mimo to, jsem si našla čas na to pokračovat ve studiu francouzštiny, která letos byla obtížnější, ale jsem odhodlaná s ní bojovat i příští rok.

4. Přátelé a rodina

Co mě tento rok naučil nejvíce, bylo efektivní využití času a určení si vlastních priorit. Má rodina a přátelé mě motivovali k tomu, abych na sobě nepřestávala pracovat, a i to mi pomohlo k osvojení si těchto dvou vlastností. Neumím si představit letošní rok bez všech těchto lidí (v Sheffieldu, Praze, či jinde po světě), kteří mi byli celý rok obrovskou oporou a kteří byli vždy ochotni mě vyslechnout. Chtěla bych také zvlášť poděkovat svým rodičům za neustálou podporu, trpělivost a za vynikající domácí jídla, kterými mě rozmazlují, když jsem doma. Nakonec bych také chtěla poděkovat Nadaci The Kellner Family Foundation za finanční podporu za tento akademický rok. Na závěr přidávám fotografii, na které jsem zachycena se svými kamarády z medicíny, jak náležitě oslavujeme konec zkouškového aneb „Work hard, play hard!“

Druhý ročník: zvládnuto!
Druhý ročník: zvládnuto!