Divide et impera

Abych se vypořádal s časem, sestavil jsem si denní rozvrh. Vstávám většinou za úsvitu a den začínám ranním rituálem. Ten zahrnuje dechové cvičení s pozorností, protahování a pořádnou snídani - tradičně ovesné vločky a zelený čaj. Poté jedu na kole na kampus a několik hodin se dopoledne učím. Polední pauza trvá dvě hodiny, díky čemuž je odpolední práce opět efektivní. Večer se odpočívá a připravuje na další den.

Do tohoto rámce si můžu plánovat krátkodobé cíle a termíny pro dokončení úkolů. Zároveň se tím jasně definuje čas určený ke studiu, a tudíž lze jednoduše rozhodnout, zda se podařilo splnit očekávání. Takový denní rozvrh je moc užitečná věc, a letní trimestr mám nakonec nejradši, neboť si můžu naplánovat svůj den přesně tak, jak mi vyhovuje.

Co se studia týče, pro každý předmět si napíšu osnovu - tedy kapitoly, příklady, cvičení. Díky tomu mám přehled, ale osnova mi zároveň pomůže rozdělit dlouhou přípravu na zkoušky na menší kroky.  Z osnovy lze také vyčíst zbývající úkoly a tyto pravidelně porovnávat se zbývajícím časem pro účely plánování.

Povšimněte si, že v obou zmíněných případech jde o to vytvořit strukturu a rozdělit velkou věc na menší části. Toto je (nejen) v univerzitním kontextu velmi důležitý princip, neboť - výměnou za svobodu a tvůrčí prostor - musí studenti zvládnout i složité a dlouhotrvající úkoly.

Po skončení zkoušek přichází samozřejmě čas na oslavy (tentokrát už bez denního rozvrhu!) a společenské události jako například Matematickým spolkem pořádané grilování se šifrovací hrou. Letos se bohužel první šifra úplně nepovedla a stanoviště s druhou nám zmizelo, nicméně akce byla i přesto zdařilá. Teď už zbývá jen zabalit všechny věci a vzhůru na prázdniny.