Cambridge – svět veverek a pečených holubů

Dvě veverky žijí v zahradě pod mými okny a ty vídám skoro každý den (pokud mi studium dovolí vykouknout z okna). Ale nedávno jsem byl v CMS (Centre for Mathematical Sciences) a tam jsem jich viděl celou smečku. Bylo jich minimálně šest a honily se po stromě, ale věřím, že jich tam klidně může žít i víc. Musí se tam matematikům dobře pracovat... Co je ale zajímavější, v tomto trimestru jsem v Cambridge viděl ledňáčka! Byl nádherný – tak, jak ho popisovala literatura a fotky, které jsem doposud viděl. Takže seznam zvířat, které jsem už viděl v Cambridge, získal další přírůstek a nyní zahrnuje: lišku, veverky, ledňáčka, králíky, krávy, husy a kachny. A myslím, že jich je určitě ještě mnohem víc, ale tohle jsou ta zvířata, která člověk běžně v městě nevídá.

V minulém trimestru jsem dostal k narozeninám koloběžku. Je úžasná – všude jsem díky ní asi dvakrát tak rychleji než pěšky, mám trochu pohybu a získal jsem nekonečný obdiv několika malých dětí, soudě podle hlasitého „Jéé, mami, viděla jsi tu koloběžku?“. A ještě k tomu má skvělý stojánek.

V minulém příspěvku jsem slíbil, že povím něco více o své bakalářské práci: Moje bakalářka má název Automatická generace myšlenkových map z textů. Abych mohl vysvětlit, o čem je vlastně celá práce, musím začít tím, že vysvětlím, co je to myšlenková mapa. Myšlenkové mapy jsou velmi dobrá technika na organizaci informací před tím, než jdete psát esej nebo když se něco učíte a potřebujete si vytáhnout a zapamatovat jen to podstatné.

Wikipedie definuje myšlenkovou mapu jako: „grafické uspořádání klíčových slov, doplněné obrázky vyznačující vzájemné vztahy a souvislosti. Může být využívána například k učení, plánování nebo řešení problémů. Do středu mapy zakreslíme klíčový objekt, jedná se o centrum naší pozornosti – jádro myšlenkové mapy. Začínáme hlavními tématy, jež s hlavním objektem přímo souvisí, a z nich pokračujeme dále vzdálenějšími motivy. Větve mají svá klíčová slova, popřípadě ilustrace.“

Můj systém celý tento proces vytváření myšlenkových map automatizuje – stačí mu dát text jako vstup a systém pomocí technik zpracování přirozených jazyků (tedy používání počítačů k zpracování lidských jazyků) vytvoří myšlenkovou mapu. Úkol tedy spočíval ve vyvinutí systému, který dělá následující (zjednodušeně):

1. Text je analyzován a irelevantní části jsou zahozeny. Irelevantní části jsou například funkční slova (spojky, předložky, částice, atd.), některá přídavná jména a příslovce, atd. Například věta „Augustin právě píše blog ve svém pokoji“ by byla zredukována na „Augustin (podmět) píše (přísudek) blog (předmět)“.

2. Poté jsou informace získané v první fázi dané spolu do skupin – je třeba najít shodné činitele nebo činnosti ve více větách. Například pokud bychom měli dvě věty „Augustin má knihu“ a „Augustin má lžíci“, tak  bychom tyto dvě věty spojili do jedné struktury, která by měla jen jeden podmět „Augustin“, jeden přísudek „má“ a dva předměty „lžíci“ a „knihu“. V této fázi již věty jsou reprezentovány pomocí stromové struktury.

3. V poslední fázi je třeba vygenerovat samotnou myšlenkovou mapu jako strom. Je třeba dodržet tradiční rozložení myšlenkové mapy, tedy hlavní téma je uprostřed a větve s informacemi vycházejí rovnoměrně do všech stran.

Vše se nakonec podařilo úspěšně naimplementovat a nyní již píšu samotnou bakalářku – měla by mít 10 až 12 tisíc slov a popisovat systém, který jsme naimplementovali.

A abych nekončil tak akademicky: Po minulém pátku jsem již taky do plné hloubky docenil rčení "lítali mu pečení holubi do pusy". Měli jsme totiž večeři s informatiky z naší college, kde jako předkrm servírovali pečené holuby. (Byly to takové plátky, nevypadalo to vůbec jako holub.) Myslím, že tohle přísloví vzniklo proto, že to jednoduše nikdo z lidu (který s oblibou vymýšlí pořekadla) nikdy nevyzkoušel. Kdyby to zkusili, zkonstatovali by nejspíš, že takové roztomilé prasátko nebo kachna by byli lepší, i kdyby si je člověk k té puse musel zvednout sám.