ZÁKLADKA 2.0?

Každý rok na základní školu nastoupí přes sto tisíc dětí. Jak moc je tato nová kapitola v jejich životě ovlivní, zjistíme často až ex post. Jakou školu vybrat, aby následky byly nikoli co nejmenší, ale naopak co nejlepší? 

Zvonění, známkování, ruce za zády a bezmezné respektování osobnosti pedagoga. Tak si na vstup do vzdělávacího systému na sklonku minulého tisíciletí pamatuje většina z nás. Dnes je základní školství oborem, který pružně reaguje na poptávku: můžete vybírat z mnoha zaměření, cenových relací nebo dokonce náboženských preferencí. K mání je všechno, po čem rodiče (a děti) touží, ať už je to bilingvní vzdělávání, malý kolektiv, bio obědy, každodenní odvoz školním autobusem či sportovní vyžití. Jde jen o to, kolik jste ochotni za váš požadavek zaplatit. Rozdíly mezi klasickou „základkou“ a soukromou institucí mohou být propastné. A to v mnoha ohledech.
Podle Karolíny Krupkové, jež pečuje o klienty a působí jako koordinátorka na mezinárodní česko-anglické základní Škole Square v pražských Nuslích, ještě na mnoha klasických státních základkách přetrvává zavedený systém, který akcentuje objem učiva a autoritu pedagoga. Což mimo jiné znamená klasickou frontální výuku, kdy učitel vykládá látku a pracuje se všemi žáky stejně. Nedochází k prohloubení znalostí ani pochopení učiva v souvislostech. Pedagog stojí u tabule a mluví a mluví… Možná si mnozí z vás ještě pamatují hrubý domácí produkt Kazachstánu v roce XY, ale ruku na srdce: k čemu nám tento údaj pro život vlastně byl?

Nová doba, nová škola
Když vejdete do budovy Squaru, máte pocit, jako byste se ocitli v úspěšné moderní firmě. Designový nábytek, odpočinkové zóny na zemi i ve vzduchu, jednotné grafické prvky v areálu celé školy. Dokonce si tu o přestávce můžete zaskákat i panáka. Ani školní lavice tu nejsou, co bývaly! V učebnách najdete lichoběžníkové stoly, jež žáci podle potřeby mohou pospojovat libovolně k sobě a pracovat v kolektivu. A když přijde ten správný čas, přesouvají se děti na zem do relaxační zóny, kde se mohou trochu protáhnout a při tom poslouchat výklad. Nebo je na programu „ranní kruh“, v němž všichni společně mluví o tom, jak se měli a co dělali o víkendu, diskutují o nadcházejícím programu či hovoří o konkrétním tématu, které se týká probíraného učiva.

„V naší škole vyznáváme takzvané kontextové vzdělávání. Vždy se snažíme nabyté vědomosti prakticky využít a získat jejich dovedností prožitek, prakticky propojit teorii s praxí – proto využíváme 90minutových bloků, kdy stihneme nejen teorii, ale také se vydat za zážitky, jež s probíraným tématem souvisí,“ říká Krupková. Ve zdejší škole se neznámkuje, nezvoní ani se pedagogovi nevyká. Pro žáky představuje rovnocenného partnera, s nímž mohou diskutovat. To vše za 140 tisíc korun ročně. Je to málo, nebo moc?

Podle zřizovatelky soukromé Mateřské školy Paleček Jany Liškové je téma financí daného vzdělávacího zařízení klíčové. Zatímco veřejné státní školy se financují ze státního rozpočtu a z rozpočtu územně správního celku jakožto zřizovatele na základě koeficientu, jehož složku tvoří počet žáků (přičemž platí, že čím víc dětí škola má, tím větší má rozpočet), soukromé školství má tu výhodu, že si výši školného zastropuje samo. „Což reálně znamená mnohem větší míru volných financí, a tím pádem také možností,” popisuje Lišková. Ona sama si tak ve své školce může dovolit například výuku angličtiny s rodilým mluvčím nebo psychologa. Dostatečný objem peněz snáze zabezpečí lepší školní pomůcky, jako jsou interaktivní tabule či notebooky nebo tablety, jež mají děti k dispozici. Týká se i přístupu pedagogů k dalšímu vzdělávání. „Pokud má škola dostatek prostředků, může si dovolit vzdělanějšího pedagoga, jenž pravidelně absolvuje nejrůznější školení, ať už se týkají třeba Hejného matematiky, práce s emocemi nebo písma Comenia script,” vysvětluje Lišková.

Osoba pedagoga je vedle vzdělávacího plánu určitě nejdůležitějším prvkem celého systému. Zatímco v klasickém školství představuje neomylnou autoritu, v soukromých nebo alternativních školách je spíše starším moudřejším přítelem. V některých typech škol, jako jsou třeba ty, co preferují metodu Montessori, se pedagogům říká průvodci. Jsou vnímaví k přirozeným potřebám dítěte, žáky podporují a pozorují a svět jim představují v celé perspektivě. Průvodcům se často tyká, což je minimálně pro menší děti, jež přišly z náručí laskavých učitelek z mateřské školy, přirozenější než odosobněné vykání.

Emo v lavici
V posledních letech stále víc přibývá dětí trpících psychickými poruchami, jako jsou úzkosti, poruchy příjmu potravy, ADHD nebo depresivní stavy. Lékařské statistiky dokonce uvádějí, že psychická porucha se objeví u každého pátého dítěte, proto se v dnešních školách hodně pracuje s emocemi. Ať už se jejich kvalita zhoršuje nástupem na základku, důrazem na výkon nebo neutěšenou rodinnou situací, je jasné, že ovlivňují nejenom dané dítě, ale umí také změnit klima celé třídy. Proto je například v pražském Squaru pro děti, učitele a dokonce i rodiče připraven speciální pedagog, psycholog i krizový interventista… „Jelikož jsme si vědomi, že školu netvoří jen žáci a učitelé, ale celá komunita, je naše poradna určena všem. Chceme, aby všichni byli v psychické pohodě, a snažíme se, aby se děti učily řešit konflikty samy. Máme k tomu vyčleněnou speciální místnost, kde si žáci mohou spolu promluvit nebo společně s psycholožkou, speciální pedagožkou a nalézt nejlepší řešení pro všechny zúčastněné,” říká Karolína Krupková ze Squaru. Škola má dokonce mezilidské vztahy mezi hlavními pilíři svého programu.

Nejinak tomu je i na Základní škole Londýnská na pražských Vinohradech, která patřila mezi první alternativní školy v Česku. Již od 90. let propaguje moderní metody výchovy a vzdělávání svých žáků a učí je rozvíjet jejich sociální cítění a pracovat v týmu v rámci celoškolních projektů, kdy celý ročník velmi úzce spolupracuje.
Soukromé gymnázium a základní škola Open Gate, které založili Renáta a Petr Kellnerovi, velmi dbá na společenskou odpovědnost svých svěřenců. Učí je nejen zodpovědnosti za sebe, ale také za okolní svět a pravidelně participuje na dobrovolnických aktivitách, jako je třeba pomoc seniorům v nedaleké obci. K dobré pedagogické instituci samozřejmě patří i rodiče, kteří aktivně vytvářejí společenství kolem školy, jež může být zrovna tak přínosné jako výuka samotná. Ačkoli se možná ještě najdou instituce, jež s rodiči komunikují maximálně přes poznámky v žákovské knížce, moderní ústavy je přirozeně angažují nejenom do mimoškolních akcí, ale přímo do výuky. Rodiče tak například hovoří o svém povolání a na osobním příběhu žákům představují svoji profesi.

Vím víc, či míň?
Moderní vzdělávací instituce poznáte také podle toho, že se snaží rozvíjet silné stránky vašeho dítěte a nesnaží se za každou cenu upozornit na jeho slabší. Ve Squaru si žáci již od čtvrté třídy mohou vybrat ze zaměření na vědu nebo na umění a zároveň volí i další cizí jazyk. „Nadané děti navíc mají možnost volit, expertní úroveň‘ určitých znalostí a postupovat vlastním tempem, což náš program přirozeně umožňuje. Děti se specifickými poruchami nebo děti integrované mohou naopak volit v různých oblastech základní úroveň a rozšíření znalostí v oblastech, které je zajímají,” dodává Krupková.

To, v čem děti nejvíce vynikají a přináší jim největší potěšení, upřednostňuje i Montesorri vzdělávání, jež navíc připravuje podmínky k tomu, aby své schopnosti a zájmy mohly rozvíjet. S tím souhlasí i elitní Open Gate, jež nadání svých žáků maximálně rozvíjí skrze objevování a zkoumání. „Chceme, aby si děti všechny podstatné otázky položily samy a doprovázíme je na cestě k odpovědím. Víme, že každý jde trochu jinou cestou, někdo delší, někdo kratší. Důležité pro nás je všechny dovést k cíli,” stojí v jejich profilu.

Nejenom zde věří, že vzdělání je důležité pro lepší život a sebepoznání. Dobrá základní škola může dítě nasměrovat k tomu, aby poznalo své místo ve společnosti a rozvíjelo svůj potenciál. I když nikdo z nich ještě netuší, jestli bude i za patnáct let chtít být stále paní doktorkou nebo prezidentkou. Díky dobrému základu se může stát, kým bude chtít.

autorka | Anna Machová