Ohlasy| KDO JE TADY PRVŇÁČEK?

KDO JE TADY PRVŇÁČEK?

27. srpna 2018 - MF Dnes / magazín Ona DNES Nové je vždycky vzrušující, ale také to často přináší obavy. A nástup do školy, ať už mateřské, základní, nebo střední, to je teprve nálož protichůdných pocitů. Ale prvňák je tu ještě někdo: s neznámou se musí poprat i rodiče debutujících školáků.

Říká se tomu přechod a není to to, co vás napadne na první dobrou. Ve vývojové psychologii se tak totiž označuje i situace, kdy jde dítě prvně do školky, do první třídy na základní školu nebo třeba do prváku na gymnáziu. Je to jako počítačová hra: čím lépe zvládne první „level“, tím lepší skóre a výhodnější pozici bude mít v tom dalším. To už je sakra důvod, abychom na začátku září zabrali i my, rodiče. „Stát dětem po boku, to je teď nejdůležitější, co pro ně můžeme udělat,“ míní psycholog Kamil Vondřejka. Co to ale znamená? A jak se rodiče, kteří jsou v nové roli taky poprvé, mají vlastně chovat? A jak se chovat nemají?

MATEŘINKA BEZ MÁMY
Dítě, které má staršího sourozence, je při nástupu do školky ve výhodě. Díky němu a jeho kamarádům je na společnost zvyklé, adaptaci na větší kolektiv proto nejspíš zvládne dobře. Jenže přece jenom, celý den bude bez mámy, a to je pro ně nové. Ostatně i pro rodiče tohle bývá složitá zkouška. Zejména maminky trápí výčitky svědomí, že dítě připraví o domácí pohodu. „Je to těžké, ale snažte se svoje obavy na dítě nepřenášet. Nesmí z vás vycítit nejistotu, jinak bude samo nejisté,“ radí psycholog Kamil Vondřejka. Uklidňujte se tím, že většina dětí si deset minut po odchodu rodičů na ně už ani nevzpomene. A nebuďte smutní, když se vám nevrhne do náruče, až si pro ně do školky přijdete. Představte si, co všechno nového musí vstřebat. Režim, uspořádání dne, kamarády… A těch otázek, které se mu celý den rojí hlavou! Proč musím poslouchat cizí tetu? Kde se tady čurá? Komu mám říct, když mám žízeň? A můžu si přinést svoje hračky? To jsou důležité věci, které musí dítě poprvé vyřešit úplně samo, bez podpory rodičů. „Nedivte se, že je po příchodu domů podrážděné a nemá náladu si s vámi povídat. Reagujete přece úplně stejně, když jste přetažení,“ říká psycholog Kamil Vondřejka.

Únava dítěte ale může mít i jinou příčinu. Dávno mě nezaráží fakt, že rodiče dneska řeší už i kvalitu předškolního vzdělávání. To, že je školka blízko domu, přebily další trumfy, jako je třeba rozšířená výuka jazyků nebo spaní pod širákem či sportovní aktivity. Chcete-li vozit dítě na druhý konec města jen proto, že je tamní zařízení široko daleko vyhlášené, budiž. Ale pokud je potomek dlouhodobě nespokojený či mrzutý, možná bude problém v tom, že přístup k dětem, z jakého je většina malých i velkých nadšená, zrovna tomu vašemu nesedne. Teď už s tím sice nic moc nenaděláte, ale pokud budete znát příčinu, lépe dítěti pomůžete se s potížemi vyrovnat. Nebo je aspoň kompenzovat. Alena Babjuková, která v mateřské škole pracuje 15 let, radí, abyste „nováčka“ alespoň prvních pár dnů vyzvedávali už po obědě. „Najet hned na režim od půl osmé do pěti je podle mých zkušeností velká zátěž. A až dítě do školky prvně přivedete, řekněte nám o něm pár důležitých věcí. Třeba že jeho bratr jde do první třídy, že bylo o prázdninách u moře nebo že nejradši má žemlovku. Dítě tak získá pocit, že my, tety, nejsme tak úplně cizí ženské.“

ZBYTEČNÉ OBAVY ZE ŠKOLY
První třída kašička? Někdy spíš pořádná kaše. A z ní občas bolí po ránu břicho. Anebo hlava. „Strachy se u dětí často projevují psychosomatickými problémy,“ vysvětluje psycholog Kamil Vondřejka. Z čeho ale může mít potomek takové nervy? Adaptaci na kolektiv dítě zvládlo ve školce, známky ještě žádné nedostává – a dlouho nebude, tak kde se bere ta úzkost? Můj syn se předtím, než šel do první třídy, pořád vyptával, jestli bude muset opravdu sedět celý den s rukama za zády. „Kde jsi vzal takovou hloupost?“ zajímali jsme se. No jasně, děda. Vyprávěl klukovi, jaké to bylo, když chodil do školy on. A vnuk si zapamatoval jen část příběhu, a tak se bál, co ho v září čeká. Dokonce jsme ho přistihli, jak zkouší sedět s rukama za zády během večerníčku. Musela jsem vzít na pomoc synova bratrance, zkušeného třeťáka, aby našemu vyděšenému prvňáčkovi přísahal na holý pupík, že on nikdy nic takového ve škole nezažil. Přece jen jsme ale měli trochu obavu, jestli syn školu zvládne, jestli je na ni vůbec zralý. Možná si říkáte, že tohle jsme měli řešit už při zápisu, ale odklad byl v devadesátých letech zcela výjimečný. Dneska je to naopak trend, který však ne každému dítěti prospěje. „Ačkoliv si v šesti letech děti ze všeho nejraději hrají, většina jich je na začátek školní docházky připravena. V tomhle věku jsou jako „houby“, mají schopnost nasát do sebe tolik informací, že je zdržením začátku školní docházky můžeme zbytečně brzdit,“ vzkazuje nejistým rodičům Hana Košťálová, programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu. Neplatí to ale obecně. Samozřejmě je i řada dětí, které věk na školu sice mají, nicméně vývojově na tom nejsou tak, aby ji zvládly. Je to pak trápení pro ně i všechny v okolí.

NEHRAJTE SI NA UČITELE
Mnoho rodičů řeší, zda dítě bude schopno sedět čtyři hodiny klidně v lavici. I to je zbytečná obava. Dnešní styl výuky je úplně jiný než v minulosti. Dávno se ví, že prvňáček udrží pozornost sotva deset minut a pak je třeba změnit aktivitu, rytmus výuky, zařadit cvičení nebo si zazpívat. Je jasné, že tohle zvládne i šestiletý neposeda. Hana Košťálová přidává další cennou radu: nehrajte si s dítětem na školu. Ani teď, ani potom. A už vůbec se nesnažte touto rádoby hravou formu procvičovat věci, které mu nejdou. Tím ho totiž nutíte znovu a znovu prožívat neúspěch, takže v dítěti posílíte obavy. A ve stresu se člověk učí mnohem hůř, než když se cítí uvolněně. Je potřeba, aby to, co dítěti nejde, mělo čas zvládat postupně, metodou dílčích úspěchů. Díky nim začne jeho sebedůvěra růst a dítě bude mít větší odhodlání pustit se i do toho, co je pro ně těžké.
To ale neznamená, že nebudete hledat jiné cesty, jak potomkovi pomoci těžší učivo zvládnout. Nabídněte mu činnosti, které ho zaujmou a vtáhnou do problému. Díky tomu se snáze naučí, co se zdá zpočátku obtížné. Když mu nejdou sčítat hrušky, zkuste to s červenými autíčky nebo gumovými medvídky. Však on se potomek na něco určitě „chytne“.

Učitelka Hedvika Zemenová nabádá rodiče, aby dítě nestrašili větami typu: „Počkej, ve škole, tam tě srovnají!“ „To mají ve zvyku zejména tatínkové. Ale místo výhrůžek je lepší vyvolat v dítěti zájem a zvědavost. Třeba tím, že budete vyprávět, jak se nemůžete dočkat toho, až se naučí číst a pohádku na dobrou noc přečte pro změnu ono vám,“ radí zkušená učitelka a dodává, že otázky na školu by se neměly točit primárně kolem známek či razítek za splněné úkoly a úloh, ale zajímat by nás mělo hlavně to, jaký dítě prožilo den. „Vám by se asi taky moc nelíbilo, kdybyste museli každý den skládat účty z toho, co jste v práci udělali dobře a co špatně, ale nikdo se nezajímal o to, jak se cítíte. Proberte vztahy ve třídě, nová přátelství nebo činnosti při přestávkách. Dítě rychle pochopí, že jste otevřeni i zábavnějším tématům, a nebude mít problém vyrukovat i s méně povzbudivým sdělením. Buďte však trpěliví. Mnohdy se nevyplácí školáka do mluvení tlačit, pokud není připravený všechno ze sebe vychrlit sám,“ říká Hedvika Zemenová.

Pokud je ovšem známka pro dítě téma, snažte se alespoň, aby rozumělo tomu, proč dostalo zrovna takovou, poukažte na to, co všechno zvládlo, a nechte je, aby samo přemýšlelo, co může případně udělat pro to, aby lépe porozumělo dané věci. Neveďte potomka k tomu, aby si zlepšoval známku, ale aby měl radost z učení a z toho, že udělal pokrok, byť to třeba na hodnocení není vidět. U jedničkářů zdůrazňujte význam toho, co se naučili, co pochopili, co zvládli. Za to si zaslouží ocenění víc než za jedničku s hvězdičkou.

STŘEDNÍ ŠKOLA ŽIVOTA
Obavy zažívají i rodiče dětí, které přecházejí ze základní školy na střední. „Teď je zrovna ve věku, kdy se ho dotkne každá poznámka. Bojím se, aby mu nějaký spolužák nebo spíš spolužačka nevědomky neotrávili střední školu hned na začátku,“ svěřovala se mi nedávno moje kamarádka, maminka patnáctiletého Vojtěcha. Vůbec se nedivím, že má strach, jak to Vojta všechno zvládne. Vztahy a sociální vazby jsou to, co teenagery zajímá nejvíc. Škola je až na druhém místě. „Jenže právě první tři měsíce školního roku v prváku jsou z celé střední školy ty nejdůležitější,“ varuje psycholog Kamil Vondřejka. Ne nadarmo se říká, jak se uvedeš první den, tak se to s tebou potáhne až do čtvrťáku. Snažte se tedy dítě motivovat k práci a pomoci mu se tak dostat do té správné škatulky. Sami víte nejlépe, co na ně platí. Ale ať už je váš puberťák jakkoli protivný, stůjte při něm, chvalte ho i za drobnosti, posilujte v něm sebevědomí. Bez něj se neobejde. Teď ani později.

Středoškolská profesorka Jiřina Šafářová uklidňuje rodiče, aby se nehroutili ze špatných známek, když na základní škole mělo jejich dítě vždycky samé jedničky. „Známky jsou vodítko, ale jen částečně nám napoví, zda bude student schopen zvládnout výuku. Tempo a nároky jsou oproti základní škole neskonale vyšší, takže i bývalí jedničkáři často slíznou špatnou známku. Znám dokonce i případy, kdy dítě školu vzdalo a šlo na učební obor, aby si pak maturitu udělalo v jiném, možná méně stresujícím prostředí, než je třeba výběrové cizojazyčné gymnázium,“ říká zkušená kantorka.

Na střední škole, mezi novými spolužáky, nastává po devíti letech na základce nový boj o pozice. Kdo musí hned po vyučování běžet domů a nezúčastní se třeba sportovních her nebo nejede s třídou na výlet, bude se s kolektivem sžívat jen velmi složitě. Proto podporujte mimoškolní aktivity svého potomka, i když někdy máte pocit, že jde o zbytečné mrhání časem, který by šlo jistě účinněji využít třeba domácí přípravou na školu.
A ještě jedna rada na závěr, ať už máte dítě jakkoliv velké: dřív, než je začnete peskovat, že je věčně „přilepené“ k mobilu, místo aby se učilo, že se od něj nic nedozvíte, podívejte se nejdřív na sebe. Pustíte vy svůj telefon někdy z ruky? Kolik času strávíte doma u počítače a před televizní obrazovkou? Jak často si sednete a povídáte si se svým partnerem? Možná, až si na tyhle a podobné otázky odpovíte, zjistíte, že chyba není v dítěti.

***
CO VZKAZUJÍ DĚTI SVÝM RODIČŮM?
* Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti. Daleko víc na mne působí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
* Nechraňte mě před všemi následky mého jednání. Potřebuji se naučit snášet obtíže.
* Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. Dokážu se s nimi vyrovnat.
* Nebuďte nedůslední. To mě pak úplně mate.
* Neříkejte mi, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám hrozné věci.
* Nedávejte ukvapené sliby. Pamatujte, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
* Nesmějte se a neříkejte, že můj strach a mé obavy jsou hlouposti. Pro mne jsou skutečné a hodně pro mne znamená, že se mi snažíte porozumět.
* Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. Hrozně mě pak šokuje, když zjistím, že to tak není.
* Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit. Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.
* Nezapomeňte, že nemohu vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění. Ale to vám přece ani nemusím říkat...
(Převzato ze situační analýzy Děti v České republice, Český výbor pro UNICEF) ŠKOLÁCKÉ CHYBY RODIČŮ

Vyprovodili jste dítě poprvé v životě do školy? Vyvarujte se přešlapů, které rodiče prvňáků často dělají.
* PŘÍLIŠ RYCHLÉ ZMĚNY Pro všechny zúčastněné je snad nejtěžší přechod na nový režim. Zvyknout si na něj nejde ze dne na den. Není rozumné dítě hned od prvního školního dne stresovat přísným drilem. Spíš je jemně učte samostatnosti – při vstávání, hygieně, oblékání i cestě do školy.
* DOBRÁCKÉ STRAŠENÍ „Teď ti začne vojna, kamaráde,“ poplácá bodrý tatínek synka po zádech. Chuděra kluk pak na školu nahlíží jako na něco drsného. Není divu, že už se dopředu bojí a žije v omylu, že bude muset navždy odložit oblíbené hračky. Neděste dítě školou, ale vyprávějte mu, že se v ní naučí spoustu zajímavých věcí, snažte se, aby školu bralo jako dobrodružství, a ne nutné zlo.
* ŽIVOT BEZ ŘÁDU Doteď znalo dítě jen zábavu, opravdové práce bylo pomálu, a když tak zase hravou formou. Teď je načase se naučit tyto dvě věci rozlišovat. Pomozte mu se zorientovat v tom, kdy je čas na práci a kdy na zábavu. Jakmile váš denní režim dostane řád a systém, bude to pro všechny snazší. Dítěti pomáhejte, ale nevnucujte mu své postupy a nedělejte úkoly za něj.
* DŮRAZ NA VÝKON Někteří rodiče své děti ve snaze vychovat z nich úspěšné dospělé již odmala psychicky nebo fyzicky přetěžují. Jenže školáci – zvlášť ti nejmenší – si potřebují hrát a volný čas si užít podle svého. Nezahlcujte dítě v prvním roce školy kroužky jen proto, že chodíte do práce a jste vděčni, když je o něj postaráno.
* SROVNÁVÁNÍ S KAMARÁDY Nenuťte dítě, aby bylo ve všem nejlepší. Nesrovnávejte jeho pokroky se sourozenci či dětmi vašich přátel. A s kamarády už vůbec ne. Pokud porovnání vyzní v jeho neprospěch, ublížíte mu a seberete chuť pracovat. Navíc narušíte jeho sociální kontakty.
* ZLEHČOVÁNÍ SITUACE Ze školy se bude prvňáček vracet plný dojmů a bude mít řadu otázek. Naučte se v nich rychle orientovat, protože někdy vás dětské historky upozorní, že ne vše ve škole probíhá správně. Malé děti často neumějí zhodnotit situaci a nevědí, co přesně jim vadí. Nebagatelizujte proto neurčité stesky výroky typu „to se poddá“. Jestliže nářky dítěte neustávají, měli byste se vypravit do školy a popovídat si s učitelem. S jeho pomocí trable vyřešíte snáz.
* RODIČ PROTIVNÍKEM UČITELE Dnešní učitelé mohou volit velké množství různých postupů a moderních přístupů k výuce. Pro rodiče to ale může být často matoucí, protože mnohé z nich vůbec neznají, nerozumějí jim a nevědí, v čem je jejich přínos. Kdykoliv nevíte, proč ve škole vaše dítě dělá to či ono, ptejte se. Jestli si nevíte rady, jak to správně s dítětem dělat doma, nekritizujte učitele a ptejte se. Ten dobrý vám všechno rád vysvětlí, vyhnete se zbytečným nedorozuměním či nepříjemné atmosféře. Navíc pro dítě je dobré znamení, když rodič s učitelem táhnou za jeden provaz.
* ZBYTEČNÁ PASIVITA Nemyslete, že škola je všemocná . Obecně platí, že nejlepším učitelem svému dítěti (alespoň na prvním stupni) jste vy sami. Vy nejlépe víte, co ho zajímá, baví a těší. Možná to jsou zvířata a rostliny a umí jich už mnoho poznat, to je skvělé. A možná ho víc baví značky aut nebo typy letadel, podpořte ho tedy v tomhle zájmu a dejte o tom vědět učiteli. Tím, že s učitelem budete spolupracovat a mluvit, můžete mu ve chvíli, kdy sám dítě teprve poznává, poskytnout cenné informace, které by jinak zjistil až s velkým zpožděním.

Zpět na hlavní stránku