Andrea Kočová

Moje první dny v Open Gate

Andrea Kočová

Moje pocity byly smíšené, když jsem jela poprvé na kolej. Těšila jsem se na spolubydlící a byla jsem zvědavá, kdo to bude, ale také jsem měla trochu obavy. Jak budu zvládat studium, jestli toho na mě nebude příliš a tak dále. Také jsem byla zmatená a nevěděla, co přesně dělat. Po pár měsících bych řekla, že takové pocity mají lidé vždy, když v jejich životě nastává nějaká změna.

Spolubydlící, jak se ukázalo, je moc fajn. První ráno jsme šly spolu na snídani a já byla opravdu ráda, že tu někoho mám. Mimochodem, jídlo je tu skvělé. Po snídani jsme zjistili, kde máme kmenovou třídu a jakého máme třídního učitele. Následovalo povídání o adapťáku. Hlavně jsme hráli různé seznamovací hry a představovali se našim novým vyučujícím i spolužákům. Dostali jsme žlutá trička, aby bylo na první pohled jasné, že jsme nováčci.

Nesmím vynechat, že jsme sázeli strom. Na to jsem opravdu hrdá, mám moc ráda stromy a chtěla jsem to udělat už dávno. Těch prvních pár dnů bylo opravdu odpočinkových. Dělali jsme si e-maily a zařizovali jsme si Managebac (něco jako žákovskou knížku). V podstatě jsme si tu jen pomalu začali zvykat. Musím přiznat, že jsem nečekala, že budu mít tak dobrou třídu. Myslela jsem si, že to bude určitě lepší, než na ZŠ, ale nečekala jsem, že o tolik. Celkově je Open Gate opravdu super.

Tady je to takové, že pokud nechceš nemusíš tu být sám, protože jsou tu lidé moc přátelští. A za to jsem ráda. Těším se na osm let strávených tady.

Andrea Kočová, studentka gymnázia Open Gate

Na konci adaptačního týdne jsme si vyzvedli učebnice a uniformy. Dělali jsme rozřazovací testy do AJ, ale bylo to úplně v pohodě, protože šlo jen o to, aby nás dali do skupiny, kde máme největší šanci se anglicky naučit. Přišlo i focení a s tím si konečně vzít uniformu. Šlo v tomto případě o slavnostní, a tak jsme rychle přišli na to, že neumíme vázat kravatu. Takže o zábavu bylo postaráno. Všechno to opravdu rychle uteklo a další den jsme měli mít naši první skutečnou hodinu v naší nové škole. Těšila jsem se, až se začneme učit. Ze začátku to bylo trošku zmatenější, hledali jsme učebny a sháněli sešity a portfolia. Zmatek však brzy ustal a začínalo to být, jako bych tu místo pár dní už byla pár let. Areál je tu moc hezký a já se tu ráda procházím s mou kamarádkou. Tady je to takové, že pokud nechceš nemusíš tu být sám, protože jsou tu lidé moc přátelští. A za to jsem ráda. Těším se na osm let strávených tady.

Andrea, dětský domov Dolní Počernice, pro časopis Zámeček

Další aktuality

Všechny aktuality