Bez pomoci zvenčí nemají děti z nepodnětného prostředí šanci

S jakými osudy dětí se na Open Gate setkáváte?

Často jsou to děti, které nemají funkční rodiny. Například jim rodiče zemřou, jsou ve výkonu trestu nebo mají nějakou závislost a nemohou se o své děti plnohodnotně postarat. Máme tady řadu dětí z dětských domovů nebo z pěstounské péče.

Jak s takovými dětmi pracujete, když chtějí jít studovat na Open Gate?

Zásadní je, abychom dobře posoudili jejich životní situaci a věděli, že to pro ně dává smysl. Jestli zájem o Open Gate není jen rozhodnutí někoho jiného, ale je to skutečně jejich přání. Anebo jestli je nelákají jen takové ty povrchní věci typu, „je to tady hezký“. A také samozřejmě řešíme, jestli k tomu mají kognitivní předpoklady.

Jak zjišťujete motivaci ke studiu na gymnáziu u dítěte v 5. třídě? 

Většinou nefunguje přímá otázka „proč?“. Přeci jen v tomto věku děti ještě moc netuší, co by od života chtěly. Spíš je důležité probrat s nimi celkově jejich situaci. Tyto děti často spojuje to, že chtějí mít jiný život, než mají jejich rodiny, a jsou ochotny pro to něco udělat. Typicky vyrůstají v prostředí, které není úspěšné nebo kde by se lidem v životě dařilo. Mají touhu z toho vystoupit. Chtějí, aby jejich život dopadl trochu jinak.

A jak posuzujete jejich studijní předpoklady?

Určující faktor není, jaké má dítě IQ. Klíčové je zjistit, jestli zvládne nároky našeho gymnázia. To znamená, že jeho schopnosti jsou třeba jen o něco lepší, než je průměr populace. Nehledáme vyloženě geniální děti. Víme, že když dítě s vrozenými předpoklady vyrůstá ve složitém prostředí, nese si s sebou velký handicap.

Do jaké míry dokážete odhadnout, jestli dítě studium na osmiletém gymnáziu zvládne?

Kognitivní předpoklady se dají odhadnout vcelku slušně. Ale jak bude potom dítě při studiu úspěšné, tak do toho vstupuje ještě spousta dalších faktorů. Třeba právě zmíněná motivace nebo to, jak se naučí pracovní návyky. Kognitivní složka je jen část úspěchu.

Když uchazeči zvládnou přijímací řízení, jak potom zvládají přechod na koleje Open Gate?

Asi všem primánům se zpočátku na kolejích stýská a já jim ani při pohovorech nezatajuji, že se jim stýskat bude. Je to prostě velká změna a jde jen o to, aby to pro ně nebyla nějaká nadlimitní zátěž. Přechod jim na začátku usnadňuje adaptační kurz, na který s nimi také jezdím. Sociální stránka, jak si dítě na prostředí Open Gate zvykne, je pro nás v prvním roce studia možná důležitější než samotné studium.

A jak tedy zvládají samotné studium?

Tady je potřeba zmínit, že děti, které k nám přicházejí, na tom byly na základní škole většinou dobře a některé dokonce vynikaly. Navzdory těm svým sociálně nepříznivým podmínkám. Na osmiletém gymnázium je ale konkurence větší a mohou se s prospěchem docela propadnout. A i když by to nebylo vidět na známkách, bude to vidět na jejich pocitu. Vidí, že se srovnávají úplně s jinou skupinou dětí. I když o tom předtím společně mluvíme, je něco jiného o tom mluvit a něco jiného to zažívat. Pro tyto děti je přitom učení často jedna z mála věcí, ve které vynikají a na které zpočátku staví svoji sebedůvěru. A najednou přijdou do skupiny, kde už nejsou premianti. Tohle bývá těžké přijmout.

Jak s dětmi v průběhu studia pracujete? Mají s vámi nějaká pravidelná sezení?

To je velmi individuální. Jsou tací, kteří se ozvou jen jednou za čas a přijdou s tím, že chtějí zkonzultovat nějakou konkrétní situaci. Pak mám studenty, se kterými jsem v pravidelném kontaktu klidně čtyři roky a vídáme se třeba jednou za 14 dnů. V průběhu dospívání řeší studenti různé řekněme existenciální otázky. Puberta je hledání vlastní identity a během tohoto období za mnou často přicházejí a řeší i svůj rodinný kontext. Jsou ale i studenti, kteří nemají potřebu přijít za mnou za celou dobu studia a objeví se až ke konci, když uvažují, jak naloží se svým životem.

Děti z komplikovaného rodinného prostředí, o kterých si povídáme, tvoří zhruba třetinu studentů Open Gate. Zbytek jsou studenti z vysokopříjmových rodin, kterým školné platí rodiče. Jak náročné je integrovat ve školním kolektivu děti z tak různorodého prostředí? 

Je pravda, že je tady velká diverzita studentů. I já osobně, když jsem na Open Gate nastupovala, jsem se nejvíc bála, jak spolu budou děti s takhle odlišným zázemím fungovat. Ale zkušenost ukázala, že ten strach nebyl oprávněný. Neříkám, že by se čas od času nevyskytly problémy, že by se třeba někdo vytahoval nebo chlubil, ale celkově spolu fungují velice dobře. Samozřejmě velká pomoc jsou uniformy.

Do jaké míry determinuje děti prostředí, ze kterého přicházejí?

Prostředí ovlivní každého. Obzvlášť pokud je narušený bezpečný vztah s rodičem jako pečovatelem. Naše děti mnohdy doma nepocítily, že jsou milovány, nebo nebyly naplněny ani jejich základní potřeby. To samozřejmě vývoj člověka ovlivní. Na druhou stranu, já jsem v tomhle optimista a věřím, že když si dítěte někdo všimne a dostane podporu, má velkou šanci se z vlivu prostředí vymanit. A o to se tady na Open Gate skrze vzdělání a osobní rozvoj snažíme.

Jaký dopad to má na studijní potenciál?

Dítě, které k nám přichází, dokáže většinou kvalitně uvažovat a má dobré úsudkové myšlení, ale co se týká slovní zásoby nebo všeobecných znalostí, je na tom hůř. Když se takové dítě dostane k nám, dostává skvělou šanci. Dostane tady chybějící podněty, takže se hodně věcí během jeho vývoje upraví. Jak je známo, rozdíl mezi dítětem vyrůstajícím v nepodnětném prostředí a tím, které přesunete do podnětného prostředí, je asi 12 bodů IQ. To je vážně hodně.

Jaké šance zvrátit svoji životní cestu má dítě, které má studijní potenciál, ale nikdo ho z toho nepodnětného prostředí nevytrhne? 

Tak to řeknu úplně jednoduše: žádnou. Ve většině případů, pokud si dítěte nikdo nevšimne, tak prostě nemá žádnou šanci. Vždy tam musí být někdo, kdo mu pomůže. Bohužel nemáme náš školský systém nastavený tak, aby tyto děti včas vyhledával, takže je to jen o štěstí a náhodě. 

Open Gate dětem životní šanci nabízí, není pro ně ale život ve školním kampusu s veškerým servisem na druhou stranu také tak trochu zlatá klec? Jak zvládají přechod do běžného života?

Děkuji za tu otázku. Děti jsou tady opravdu v takovém chráněném prostředí, které jim pomáhá překlenout rizikové období v jejich životě. Nakonec ale musejí do toho světa vyrazit. Ten přechod může být v některých případech opravdu téma a je potřeba na něj studenty po sociální i praktické stránce připravovat. Já se je snažím vést k tomu, aby si vyzkoušeli brigády nebo jakoukoliv práci. I když zjistí, že se jim ta práce nelíbí, je důležité mít tu zkušenost. Mnoho studentů je potřeba doprovázet i potom, co od nás odejdou, a jsme s nimi v kontaktu i v období po maturitě.