Čte každý žák, čte celá škola

Setkání však není pouze ve znamení dalších výzev, ale také o sdílení radosti z toho, co se již ve školách v oblasti čtenářství podařilo. Za všechny přinášíme pár příkladů:

"Děláme dílny čtení v každé třídě na prvním stupni. A češtináři na druhém stupni už se také rozhýbávají."

 "Máme ve sborovně nástěnku, kam náš mentor dává každý týden nové nápady na práci s texty, nové texty a tipy na čerstvé knihy."

"Rodiče nám věnovali od září do prosince 250 nových knih ze seznamu, který jsme předem zveřejnili. Nechali vyrobit razítko „Daruj škole knihu“ - a dárci píšou do knih věnování. Děti si čtou hned od rána, než zazvoní."

 "Každý měsíc se dobrovolně schází kolem patnácti učitelů všech předmětů, a bavíme se o tom, co kdo dělá s texty ve výuce."

 "Uspořádali jsme regionální setkání pro školy z našeho okolí. Naši učitelé otevřeli hodiny i na druhém stupni, kde se četlo v chemii, biologii nebo dějepise."

 "Přes text se dá spolupracovat s kolegou i z jiného oboru napříč školou. A i když investujeme čas, ve skutečnosti ho ušetříme. A je to dvojí radost."

"Naše čtenářská mentorka přivezla hned na začátku školního roku velký kufr výborných knížek z vlastní knihovny. Vybalili jsme k tomu knihy, které jsme nově koupili z příspěvku pro čtenářské školy zapojené do projektu Pomáháme školám k úspěchu. Všichni učitelé se sešli v klubovně s kávovarem a měli jsme půl hodiny na to, abychom si knihy osahali, otevřeli, prolistovali, přečetli tu odstavec, tam odstavec, užili si vůni nové knihy. Každý si nakonec jednu vybral. A četli jsme. Četly fyzikářky, matematici, chemikář stejně jako paní učitelky prvního stupně nebo češtináři, jazykáři, tělocvikářky. Četli jsme všichni, ředitelka i zástupce. Pak jsme si o knihách povídali. Od té doby se jednou měsíčně setkává skupina lidí v klubovně u kávy a knížek. Děti ve škole vědí, že čteme, ptají se nás na to, co jsme četli, chtějí, abychom jim ukázali, co zrovna kdo čte. Vidí, že čtení je činnost, kterou berou dospělí vážně a která jim přináší radost. A my sami se stáváme lepšími čtenáři a můžeme snáz našim dětem se čtením pomáhat." 

Výzkumy potvrzují, že pokud děti vidí dospělé pravidelně číst, samy se snáze stávají čtenáři. A učitel, který nečte, jen těžko zažehne v žácích důvěru ve čtení. Na setkání čtenářských mentorů se proto také hodně četlo, učitelé psali se čtenářské dopisy a o zážitku ze čtení si povídali.