K psychologii jsem se výrazněji dostala během třetího ročníku na Gymnáziu třída Kapitána Jaroše v Brně, kdy jsem si pro ročníkovou práci vybrala téma vlivu sebevědomí na vnímání prvních interakcí. Dlouhodobě mě zajímalo, proč lidé reagují na podobné situace rozdílně, při studiu odborných článků jsem ale zjistila, že mi v psychologii chybí biologický pohled, který mi byl vždy blízký. Postupně jsem se proto dostala k neurovědám. Na University of Cambridge mě oslovil obor Psychological and Behavioural Sciences, který už od prvního ročníku propojuje psychologii, neurovědy a matematickou biologii. Láká mě také systém supervisions a možnost učit se pod vedením špičkových odborníků.
Ve čtvrtém ročníku jsem získala stáž ve výzkumné skupině Aplikovaných neurověd na CEITEC MUNI, kde se pracuje s magnetickou rezonancí a neinvazivní stimulací mozku. Měla jsem tak možnost nahlédnout do výzkumu onemocnění s Lewyho tělísky, mezi něž patří i Parkinsonova choroba, která zasáhla také moji rodinu. Tato zkušenost mě ještě více utvrdila v tom, že bych se v budoucnu chtěla věnovat výzkumu mozku a neurodegenerativních onemocnění. Ráda bych přitom spolupracovala také s českými vědeckými pracovišti, například CEITEC nebo Akademií věd ČR.
Středoškolákům bych chtěla vzkázat, že studium na zahraniční univerzitě je dosažitelný cíl. Při výběru školy i oboru je podle mě nejdůležitější řídit se tím, co vás skutečně zajímá, a nenechat se předem odradit ani finanční náročností studia. Mně samotné pomohlo, že jsem svůj zájem o obor rozvíjela i mimo školu, četla populárně-naučné knihy a vědecké články a aktivně vyhledávala další zkušenosti. Přihláška do zahraničí vyžaduje odvahu a vytrvalost, ale nejdůležitější je dát si vůbec šanci a zkusit to.
2026 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION