Blahoslav Rataj

Blížil se závěr mých bakalářských studií a já se musel připravovat, tak jako mí kamarádi z Česka, na závěrečné zkoušky. Nicméně zde byl jeden velký rozdíl. Zatímco na českých univerzitách probíhá státní zkouška, v Anglii nic podobného neexistuje. Naše katedra fyziky však již tradičně u studentů testuje jejich všeobecné znalosti fyziky a schopnosti analytického, abstraktního uvažování na závěr bakalářských studií. Nejprve jsem se domníval, že se bude jednat o test z fyziky jako třeba u maturity. Měl jsem totiž zapsaných mnoho dalších předmětů včetně laboratoří a zároveň jsem pracoval na bakalářské práci. Jak se však ukázalo, přípravě na tuto tradiční zkoušku, které se říká „comprehensive papers”, budu muset věnovat mnohem více úsilí, než jsem očekával.

Vždy, když se vracím z letních, či zimních prázdnin zpět do Londýna, tak nikdy nevím, co od nadcházejícího trimestru očekávat. Vyučované předměty jsou natolik různorodé, že je nutné se vždy přizpůsobit něčemu novému a neznámému. Laboratoře jsou dobrým příkladem neustálých změn. Myšlenka je taková, že studenti nejprve provádějí vědecké pokusy pod dohledem, ale postupně se stávají více samostatní, až na závěr bakalářských studií již není pomoc studentům poskytována vůbec. Mění se však i způsob hodnocení studentů. Student již musí prezentovat výsledky ze všech částí vědeckého pokusu. Navíc je podroben „ústnímu zkoušení“ v nepředvídatelný čas. V praxi to funguje tak, že do laboratoře neohlášeně přijde vedoucí vědeckého pokusu s červenou tužkou. Ta tužka má jediný účel, a to zhodnotit práci studenta za uplynulé dny a týdny. Předmětem hodnocení je i ručně psaný laboratorní sešit, kam se zaznamenávají veškerá měření, zjištění a veškeré analýzy dat. Jak jsem zjistil, profesoři jsou velice důslední, někdy nastávají až tragikomické situace, kdy i malá chybka v popisování principu vědeckého pokusu nebo chybějící detailní postup pokusu se projeví v hodnocení.

Mé nadšení pro fyziku a zároveň má povaha perfekcionisty má své světlé i stinné stránky. To se projevuje i nyní, kdy pracuji na svém bakalářském projektu. Na začátku akademického roku jsem si řekl, že by bylo dobré završit studia na Imperial College prací na zajímavé téma. Bakalářská práce se mi jevila jako skvělá příležitost rozšířit své vědomosti a získat více praktických zkušeností s prací v laboratoři. Hned od začátku ovšem nešlo vše podle plánu, což je v životě fyzika poměrně častý jev. Na naší katedře se říká, že fyzik tráví většinu svého času v laboratoři prací, která k ničemu nevede, a nakonec, když se k němu obrátí trochu štěstí, naměří najednou během krátkého času dobrá data. Já jsem se ani nedostal do laboratoře a už jsem narazil na problém. Nemohl jsem nalézt žádného spolupracovníka pro projekt svého zájmu, a to zkoumání dynamiky laserové filamentace u nás na univerzitě v Blackett Laboratory. Tolik jsem o ten projekt usiloval, že mi nakonec pan profesor, zadavatel projektu, dovolil zahájit práci samostatně.

Akademický rok na Imperial College pro studenty fyziky většinou začíná laboratořemi. Jedná se trochu o nevděčnou součást studia. Je totiž velmi časově náročná, vyčerpávající a na výsledné známce se příliš neprojeví. Nicméně je ctí každého studenta laboratořím věnovat veškeré úsilí, neboť je to přímý podpis jeho schopností a vědomostí uplatněných v praxi.

Na konci prvního ročníku nám univerzita umožnila si vybrat jeden předmět pro studium ve druhém ročníku. Dlouho jsem neváhal a vybral si předmět učitelství. Má motivace asi pramenila z mého zájmu o různé výukové metody. Prošel jsem si totiž jako student rozmanitými pedagogickými směry.

Výzkum jeskyní („caving“), vaření pro vegetariány či pilotování lehkých letadel. To je výčet tří studentských spolků, které tradičně nabírají nové členy na začátku akademického roku.