Žula, škola, Hume. A čísla.

Snad už jen kvůli tomu, že je v Aberdeenu zkouška sirén každou středu a ne jen jednou za měsíc, jak to bývalo doma, uteklo mi první čtvrtletí jako mžik. Není to dávno, co jsem vypil první Irn-Bru a vyzkoušel Buckfast (tady oblíbené víno s kofeinem). Není to dávno, co jsem poprvé nejistě a často zmateně brouzdal úzkými uličkami středověkého kampusu. A vidíte, dneska mi to připadá jako strašně dlouhá doba.

Zatím se mi vše daří, jak jsem doufal, a mám z toho nesmírnou radost. I když jsem s tím příliš nepočítal, Skoti jsou velice milí a usměvaví a, i když pro mne jejich přízvuk není úplně vždycky zcela srozumitelný, vždycky se nakonec pochopíme. Aspoň doufám…

V prvním měsíci jsem zdárně našel všechny učebny, koupil si kytaru a dokázal jsem vydržet u učení i přes všechen ryk opilých skotských přátel pod okny. (Skoti nejsou do osmnácti let moc zvyklí pít a tak si to potom na začátku prváku musí vynahradit.) Univerzita v Aberdeenu je známá velkým počtem nejrůznějších studentských klubů, já sám jsem nyní členem toho matematického a česko-slovenského. Oba dva jsou velice aktivní, takže ani nestíhám všechny akce, které pořádají.

Skotský učební systém je pravděpodobně hodně jiný než ten český a zatím v něm nevidím moc negativ. Mohl jsem si vybrat předměty, které jsem chtěl - kromě matematiky tedy studuji ještě ekonomii a filozofii, kde mimochodem teď čteme Humeovo Zkoumání o lidském rozumu v originále, což je pro mě docela výzva! Máme málo hodin, jen asi 15 týdně, o to víc se však počítá s tím, že se budeme sami pečlivě připravovat. Podpora číhá na každém rohu, kdybych si s něčím nevěděl rady, mohu jít za tutorem daného předmětu nebo za osobním tutorem nebo klidně přímo za profesorem (nebo ještě někým úplně jiným) a všichni se mi budou snažit pomoct s mým problémem, jak jen budou schopni. Ostatně i díky tomu se mi v matematice zatím velice daří a nemám dlouhodobé problémy. Ačkoli matika sama je jich plná…

Aberdeen je krásné středověké žulové město plné stromů, krásně upravených trávníků, kamenných zdí, dlážděných cest a gotických katedrál, obklopené studeným mořem. Když prší, žula ztmavne a zelené trávníky zasvítí. Je to jako kouzlo. Všechno ponuré zvýrazňuje něco radostného.

Nebude dlouho trvat a budou Vánoce a pojedu domů, předtím však musím ještě zvládnout všechny zkoušky. Za čtrnáct dní končí přednášky a hned v prosinci následují testy. Věřím, že všechno úspěšně dotáhnu. Budu se o to snažit. Jdu na to!