Zpět na základní škole

Školou je rozuměn první ročník, kde se děti poprvé učí se svými vrstevníky a jsou na ně poprvé kladeny studijní nároky. Ve škole poprvé potkají spolužáky s různými vlastnostmi a schopnostmi. Ale jednu věc mají všichni naprosto společnou, zvědavost k poznání a objevování světa. Právě takové prostředí se může stát velice náročným, neboť se studenti poprvé vypořádávají s novými nároky a i s prvními špatnými známkami. Všechny tyto procesy jsou naprosto přirozené a zásadní pro rozvoj a přizpůsobení studenta. A právě v tomto je studium univerzity podobné začátku studia základní školy.

Právě takovouto situaci nyní zažívají všichni noví studenti na Imperial College London. Všichni tu sdílejí vášeň pro jejich obor a pro poznávání špičkové vědy na hranici poznání, které by se mnozí jako já po dokončení studia chtěli věnovat. Ovšem tomuto prostředí jsou studenti vystaveni a takřka vhozeni do vody, aby se naučili plavat podobně jako děti na prvních hodinách plavání. Jediný zásadní rozdíl je, že zde moji spolužáci jsou těmi nejlepšími studenty z celého světa.

Učím se žít v Londýně stejným způsobem, jako se děti učí jít do školy a domu. Naštěstí tu nejsem sirotkem. Studenti prvního ročníku mají přidělené „akademické rodiče“ z řad studentů vyšších ročníků. Akademičtí rodiče mi pomáhají podobně jako moji opravdoví rodiče, když mi bylo 6 let. Zároveň zde mám několik nových „akademických sourozenců“, s kterými jsem v ročníku. Díky této „rodině“ mám „příbuzné“ po celém světě od Indie, Francie, Velké Británie a samozřejmě v České republice. Nikdy bych nečekal, že se svým „bratrem“ uvařím společně večeři pod dohledem „matky“ z Indie přes Skype.

V neposlední řadě je Londýn úžasné místo pro jakékoli koníčky. Například jsem se začal věnovat střelbě, která mě odjakživa lákala. Připadá mi, že v Londýně je možné vše. Zvlášť po zkušenosti, kdy jsem poprvé dorazil na univerzitní střelnici, která se vyskytuje doslova v London Bridge. Zároveň se také nadále věnuji Taekwondu. Na druhou stranu, ale lituji, že se nemohu věnovat dále hudbě. Při úvodní prezentaci více než 340 univerzitních klubů a spolků v prvním týdnu se každý nováček musel cítit jako Alenka v říši divů…

Rozhodně jsem nečekal, že již na začátku svého studia budu mít tolik zajímavých zážitků a příležitostí v tak živém a náročném akademickém prostředí, které bych stěží na české vysoké škole zažil.