Zpátky doma

Když jsme u pěkných koncertů, během května mi také přišla nabídka vystoupit v sólovém recitálu na největším festivalu staré hudby ve Skandinávii – Stockholm Early Music Festival. Samozřejmě jsem s radostí a poctou pozvání přijmul a 9. června jsem v rámci tohoto festivalu měl možnost hrát koncert složený pouze z barokních skladeb, a to v překrásném sále v samém centru Stockholmu.
Nicméně bych se rád také zmínil o mé účasti na boot campu Act in Art ve Finsku začátkem května. Tato akce byla opravdu výjimečná už jen proto, že se zde sešel unikátní mix nesmírně inspirativních, zajímavých a otevřených lidí z celkem třiceti různých zemí světa. Musím přiznat, že jsem před příletem do finského Jakobstadu, kde se boot camp konal, měl trochu jinou představu o formě celé akce.  Byl to vlastně můj první kontakt s finským systémem školství. Namísto toho, abychom jen poslouchali a byli zásobováni novými informacemi, diskutovali jsme mezi sebou na jednotlivá témata (umění jako hlavní zaměstnání, hodnoty umění ve společnosti atd.). V zajímavých, inspirativních a někdy opravdu hlubokých diskusích jsme nacházeli informace a řešení sami. Toto, jak jsem pochopil, je jeden z hlavních rozdílů mezi českým a finským systémem výuky. Místo pasivního vstřebávání informací jsou studenti „nuceni“ k nim aktivně dospět sami. Mimo to jsem byl ohromen samotným campusem univerzity Novia, kde jsme trávili většinu času během tohoto boot campu. Mimořádný byl celkový koncept budovy, kde na jednom místě, v úžasně inspirativním prostředí, studovali pohromadě hudebníci, výtvarníci, grafici a fotografové. Překvapivá byla také úroveň vybavení, kterým univerzita disponovala. Když vezmu v úvahu, že město Jakobstad má necelých 20 tisíc obyvatel, kvalita tamního zázemí byla opravdu úžasná. Abych se ale vrátil k samotným účastníkům boot campu. Byli jsme tam vlastně lidé z třech různých, přesto velmi provázaných, oborů – hudebníci, tanečníci a producenti. Každý jsme byli sice z jiné země a měli za sebou jiný příběh, ale díky společné vášni, umění a touze se uměním živit, jsme si ihned všichni dokonale a přirozeně rozuměli. Na druhou stranu bylo zajímavé slyšet, jak stejné věci řeší lidé jinak v Norsku, jinak v Rumunsku, jinak v Keni, a tak dále. Kromě inspirace, mnoha vyjasněných věcí a nových impulzů jsem si z tohoto boot campu odnesl také hromadu kontaktů, což je, obzvlášť v naší branži, naprosto zásadní věc.
Nyní jsem se rozhodl se vrátit do Česka. I když ve Švédsku mám stále několik aktivních projektů a kontaktů a chci se tam pravidelně vracet hlavně za koncerty, Českou republiku stále vnímáním jako svůj jediný domov a chtěl bych většinu své kreativní činnosti, času a energie investovat právě zde. Ve Švédsku jsem si dokázal vybudovat síť kontaktů, celkem stabilní pracovní příležitosti a do jisté míry i „jméno“. Díky svému zaměření na aktivity ve Švédsku jsem se během svého studia přirozeně nemohl naplno věnovat koncertování a práci v Česku, avšak nyní je ohromně motivující pustit se zde znovu do práce, obnovit a rozšířit své kontakty a vystavět vše znovu prakticky od nuly.  Věřím, že se mi mnoho konceptů, které jsem ve Švédsku odpozoroval, naučil se a sám si zkusil, podaří zrealizovat i doma v Čechách. To také vnímám jako jeden z hlavních benefitů studia v zahraničí – vidět, že něco jinde dělají lépe či hůře a poté se to snažit reflektovat i ve své rodné zemi. A myslím si, že jako někdo, kdo se bude živit kreativní činností, navíc převážně na volné noze, mám mnoho možností, jak vytvářet a přinášet nové věci.
Studium a život ve Švédsku mi daly opravdu hodně. Jsem nesmírně rád za to, že jsem měl možnost studovat na jedné z nejprestižnějších hudebních akademií na světě. Jsem vděčný za všechny nové vědomosti a zkušenosti a že jsem mohl potkávat a spolupracovat s vynikajícími muzikanty a lidmi. Toto studium naprosto zásadně ovlivnilo mou kariéru a život celkově. Úspěšné vystudovaní Královské hudební akademie ve Stockholmu je vlastně splněným snem, jež jsem si před mnoha lety vytkl, aniž bych věděl, jestli budu kdy schopen ho opravdu realizovat. Jediné, co jsem tehdy měl, byla vůle tento cíl naplnit. Obrovské díky patří mojí rodině, která mě v tom, co dělám vždy maximálně podporovala. A v neposlední řadě mé veliké díky patří i Nadaci The Kellner Family Foundation, kterou jsem k mému velkému štěstí během prvního roku studia na KMH objevil a která mi pomohla tento můj sen realizovat. Bez finanční podpory nadace by má „švédská cesta“ byla nepopsatelně trnitější. DĚKUJI a přeji všem dalším studentům minimálně tolik štěstí na cestě za tím, co mají rádi, jako jsem měl já! Hezké léto!