Změna umožněna

V posledních dvouch letech jsem o vzdělání přemýšlel hodně. Vzdělávání je mi blízké k srdci i povaze. Ale došel jsem k názoru, že momentálně, v mojí fázi života, bych se chtěl zaměřit na něco jiného. Architekturu.

V Bennington College můžu změnit svoji koncentraci i relativně pozdě v mém vzdělání, jedna z mnoha unikátností mé university. Další je velké zaměření na umění ve všech možných podobách. Díky širokému záběru, který je umožněn, jsem si mohl vyzkoušet architekturu, kreslení, tancování a jiné umělecké disciplíny a při tom zároveň studovat fyziku a matematiku. Tuhle zimu jsem mohl znovu (stejně jako v létě) pracovat pod vedením architektů, stavařů a statiků z pražské společnosti DI5, kde jsem získal praktické dovednosti i náhled na budoucnost architektury. Vidím, že moje fyzikální a matematické vzdělání spolu s více uměleckými obory napomáhá mé vizi, že jako člověk bych nemohl pracovat pouze v jednom úzkém oboru. Preferuji, když můžu přemýšlet o věcech z mnoha úhlů pohledu, jež se dotýkají různých oborů. Takto, se moje touha po vzdělávání sebe sama nemůže nikdy uhasit. Učení, což byl můj dlouhodobý sen, pořád vidím jako možný, ale pravděpodobně až po letech, kdy bych pracoval jako architekt.

Ve vzdělání by podle mě, měli být lidé s praxí, takže i tak to vidím, že na to, abych mohl učit fyziku či architekturu, bych nejdříve měl nabýt dostatek zkušeností.

Častokrát každá velká změna s sebou přináší mnoho přemýšlení, zastavení a hloubání. Čím dál víc si uvědomuji, jak je tento čas zvláštní a vzácný. Za poslední rok, kdy jsem šel ze školy do stáže do školy do stáže do školy a v podstatě neměl čas se zamyslet nad tím, co dělám a jak pracuji, i přesto jsem byl velmi obohacen, ale nemohl jsem pořádně vstřebat veškeré zkušenosti, co jsem nabral. A podobně, jako když člověk řádně nevstřebá jídlo, tak dostane pouze chuťový zážitek, ale tělo nedostane potřebnou výživu, tak i se zkušenostmi nad kterými není reflexe zůstane pouze povrchní dojem. A naše mysl, potřebuje substantní výživu, aby zůstala akutní v dnešním rapidně se měnícím světě.

V architektuře vidím kulminaci mnoha mých vlastností a povahy. Již zmíněná multi-disciplinarita je jedna z hlavních. Jako další část vidím svou preciznost, která může i nemusí být ceněná u architektů. Můj zájem o fyziku a matematiku vidím jako velký bonus, ale matematika mě moc nebavila jenom pro samotnou disciplínu, ale takto uplatněná matematika mě baví. Hledat různé tvary, čáry, objemy v architektuře je velká část estetického dojmu, kterou působí na svět. Část architektury vždy bude psychologie. Lásku k ní jsem zdědil od mojí zesnulé mamky, která byla psycholožkou. Přemýšlet, jak prostor působí na mysl, jestli bude více efektivní, více zrelaxovaná či jiné, to vše patří do architektury.

Ze závěru bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří přispěli k mému vzdělání. Je zvláštní někdy o vzdělání přemýšlet v jiných kolejích, než vystudovat univerzitu, získat titul a mnoho znalostí v daném oboru a následně podle výšky příjmu zhodnotit, jak moc bylo vzdělání úspěšné. Vzdělání je, ale mnohem více. Je to způsob, jak přemýšlet o světě. Dle mého názoru, vzdělání by nás mělo připravit na svět. Na to jak vnímat politickou situaci, jak vnímat sousedy a jejich rozdílné nápady od našich, jak vnímat trh práce a úspěch. Vzdělání je síla, která přetváří naší mysl a skrze to náš pohled na svět. Děkuji.

P.S.

A jak je vidět, že i když chci studovat něco jiného, touha po vzdělávání je ve mně pořád silná.