Že by jaro?

Vánoce byly pryč než by člověk řekl Ježíšek a další rok je za námi. Začala jsem 2016 jako tradičně návratem do Anglie a narozeninovými oslavami. Ani teď, už skoro dva měsíce dvacetiletá, jsem si ještě nezvykla psát na začátku svého věku dvojku místo jedničky, ale to snad přijde.

S novou dekádou života jsem se rozhodla začít s novým jazykem, takže už umím například říct, že “Hlemýžď se jmenuje Carl a jí jablko” ve švédštině. Také jsem zjistila, že všichni se jménem Björn jsou vlastně medvědi, protože björn opravdu švédsky znamená medvěd. Týdenní dvouhodinovky si moc užívám a jsem zvědavá, jak daleko to se švédštinou do května dotáhnu.

Leden byl v Coventry zatím asi nejdeštivějším měsícem, který jsem od začátku svých studií tady zažila. K vytrvalému dešti se také připojil silný vítr, takže se po ulicích válely rozbité deštníky, zatímco jejich majitelé se snažili neodvát. Já jsem se i přes tohle počasí vrhla zpět do lukostřelby, proběhl náběr nových zájemců a je třeba je všechny naučit, jak se takový luk skládá, “nabíjí” a jak se střílí. Některým začátečníkům to už skoro jde lépe než mně, takže jsem zřejmě lepší učitelka než lukostřelkyně, což mi ale vůbec nevadí.

V polovině února nás jako loni čekal termín odevzdání velkého projektu. Tentokrát jsme měli jakkoliv ilustrovat náš vlastní příběh. Vytvořila jsem tedy knihu pro děti o lvovi pampeliškovi (v angličtině se pampeliška řekne dandelion, takže si hraju se slovy: dande-lion (lion: lev)). Všechny ilustrace jsem natiskla bramborovými tiskátky, které jsem si sama vyřezala a po dokončení knihy snědla. Vzhledem k tomu, že kniha je určená pro děti, ušila jsem k ní taky plyšového “pampelva”, kterého pracovně nazývám Elvis. Já sama jsem s výsledkem moc spokojená, rodině se taky knížka líbí, tak doufám, že se bude líbit i učitelům.

Minulý týden jsme dostaly s kamarádkami možnost jet do Londýna na několik výstav. S radostí jsme se přihlásily a odjely do nádherného slunečného hlavního města. Londýn mě vždycky fascinuje svojí krásou a tentokrát tomu nebylo jinak, společně s pěkným uměním a skvělým počasím to byl opravdu povedený výlet.
Počasí v Londýně jsme zřejmě přivezly i zpátky do Coventry, protože už pár týdnů tu začíná být slunečno, teplo a hlavně je ve vzduchu cítit jaro. Ptáci zpívají, rostou sněženky a krokusy, začínají kvést i mé oblíbené pampelišky. Já se na jaro neuvěřitelně těším a doufám, že přinese dobré počasí a náladu do zbytku roku.

Že by jaro?