Začátek druhého ročníku

Řekl jsem si, že ačkoliv rok 2020 vypadá, jak vypadá, zkusím z něj vytěžit maximum. Do školy jsem se snažil chodit, i když jsem nemusel, začal jsem hrát tenis, jelikož jsem se během pandemie nějak extra nehýbal a co nešlo, jsem se snažil aspoň trochu nahradit hovory přes Zoom. Začátkem listopadu ale dorazil do Británie takzvaný „Lockdown 2“ a i to málo, co z letošního akademického roku zbylo, najednou přestalo fungovat. Školy sice formálně zůstávají otevřené, ale v ještě omezenějším režimu než původně.

Každopádně za sebou máme první testy, které probíhaly formou open book s časovým limitem 24 hodin, aby studenti ve všech časových pásmech měli příhodný čas na to zkoušky vypracovat – na jaře se totiž na několika univerzitách objevily konkrétní časy na zkoušky, což znamenalo že studenti třeba z Indie je museli psát ve tři ráno. Další nás čekají ještě před Vánocemi, a následují zkoušky za celý semestr v lednu, takže si bohužel zase tolik neodpočinu. Nicméně, co si budeme povídat, po prvním ročníku už člověk trochu tušil, do čeho jde.

Závěrem bych dodal, že ačkoliv to z tohoto blogu možná tolik nevyplývá, myslím že hlavní náročnost letošního studia je psychická, a to samozřejmě kvůli značným omezením které, ačkoliv jsou nutné, prakticky zlikvidovaly studentský život. To se ale aktuálně dá říct skoro o každé zemi, takže nezbývá než to nějak vydržet – takže take care a ozvu se v druhém semestru, doufejme, že už v lepších podmínkách.