Zabydluji se v Bathu

26. září odpoledne, ocitám se na pražském autobusovém nádraží a čekám na mnou vysněnou „loď do nového světa“. Ihned poté, co se autobus konečně rozjel, mi po zádech přejel mráz a já si pořádně uvědomil, že se ten den opět můj život změní. A jestli k lepšímu?

To záleží už jenom na mně, faktem ale je, že očekávám změnu nanejvýš pozitivní. Po příjezdu do Londýna jsem přestoupil na další spoj, který mě zavezl přímo do srdce Bathu. Je opravdu těžké popsat Bath pár větami. Mohu snad jen říci, že je to město nádherné, historické, ale i přesto moderní, plné studentů a mladých lidí. Kulturní vyžití je tu obrovské a studijní podněty jsou zde opravdu všude.

Můj první školní den mne čekal hned 27. září, tedy den po mém příjezdu. První týden na Bath Spa Univerzity se celý odehrával ve znamení „wreshers weeku“, nebo-li „týdnu nováčků“. Pod tím si můžete představit rozdělování do studijních skupin, ujasňování si, co zde vlastně budu studovat, poznávání nesčetného množství nových lidí, „exkurze“ po místních hospůdkách, kterých je zde opravdu mnoho a kupodivu zde točí i dobré pivo.

Učení začalo již druhý týden a rozhodně ne v pomalém tempu, ihned jsme byli rozděleni do skupin a byla nám zadaná práce v podobě prezentací na nejrůznější zajímavá témata. Je zde spousta historických památek, což pro mě bylo velkým lákadlem, proto jsem dlouho neváhal a všechny navštívil. Nejvíce se mi líbí Royal Crescent, který můžete vidět např. ve filmu Vévodkyně (The Dutchess). Tak jako celá Anglie i Bath je velmi multikulturní město a převážnou většinu cizinců zde tvoří Poláci.

Když jsem tedy vše potřebné o městě zjistil a poznal, mohl jsem se začít plně soustředit na studium, které opravdu snadné není. Jsem však vděčný za to, že mě Open Gate dobře připravila, jelikož co se historických znalostí týče, patřím ve své třídě mezi ty nejlepší. Moje profesorka nejvíce oceňuje všeobecný přehled, který je podle ní vlastní v podstatě všem českých studentům. Takže naší krásné zemi zde ostudu rozhodně nedělám.

Co je na studiu nejtěžší jsou podle mne historické eseje, které mi někdy dávají opravdu zabrat, ale beru je jako výzvu a nakonec vždycky zjistím, že to vlastně není tak hrozné a že mě to i baví. Právě teď sedím v knihovně a až dopíšu tento článek, tak se vrátím k mému historickému výzkumu na téma: Kriminalita v Londýně v 16. století. Držte mi proto palce, jelikož se jedná o nejdůležitější esej, kterou budu v tomto roce psát.

Přeji všem příjemný den a těším se, až se s vámi příště podělím o své pocity a zážitky z toho překrásného města.