Wintersemesterabschluss

Jsem si dobře vědom toho, jak stereotypně německy ono (zdánlivě) jedno předlouhé slovo „Wintersemesterabschluss“ působí, pravda je však taková, že to vlastně jsou hned tři slova těžce ukovaná do jediného složeného výrazu, jenž, převeden do češtiny, znamená toliko „ukončení zimního semestru“, a to – tedy alespoň v mém šťastném případě – naštěstí zdárné ukončení.

Německé semestrové zkoušky na Lipské univerzitě pro mne byly skutečně dokonale bezprecedentní záležitostí. Tím ovšem nemíním to, že jsem většinu svých zkoušek skládal v němčině. Absolutní novinkou mi totiž byly ústní zkoušky. Vím, v našich končinách je tato forma zkoušení při terciárním vzdělávání snad tou vůbec nejužívanější, jenomže mé dosavadní edinburské zkušenosti posledních pár let mne na něco takového ani v nejmenším nepřipravovaly…

Ve Skotsku – a s bezpečnou mírou pravděpodobnosti potažmo i v celém Spojeném království – semestrové zkoušky sestávají výhradně ze standardizovaných testů v podstatě složených z jednoduchých otázek s výběrem možných odpovědí nebo z úloh se zadáním problematiky ke krátkým esejům, popřípadě z jakési disproporční kombinace obou zmíněných forem. Naproti tomu se německé akademické prostředí mnohem více podobá tomu našemu.

V tomto semestru jsem měl celkem sedm předmětů, z nichž dva byly hodnocené už jenom na základě ústního referátu předneseného ještě během normálního vyučování; zkoušky – opět nota bene ústní – ze zbývajících seminářů, tedy pěti, jsem musel absolvovat v pouhých čtyřech dnech. Čekal mne skutečný zkouškový maraton. Díky bohu za výcvik IB...

Všechny zkoušky jsem (byť poněkud k svému úžasu) zvládl dobře. Musím však přiznat, že jsem z těchto půlhodinových povídání v němčině měl zprvu docela strach; nakonec ale vše proběhlo v příjemném duchu a jediné, co mi nedávalo smysl, byly získané známky. U nás studenti mohou dostat jedničku, dvojku, nebo trojku, eventuálně A až E, zatímco v Edinburghu máme prostá procenta. V Německu je nejlepší známkou rovněž jednička, potom se ovšem sestupuje po prazvláštních mezistupních, alespoň pro cizince, vlastně po jakýchsi třetinách. Jde to následovně: 1,0 – 1,3 – 1,7 – 2,0 – a tak dále až k celé čtyřce, takže německá dvojka je tím pádem o něco lepší než ta česká.

Letní semestr v Lipsku sice začíná až v dubnu, ale už teď se na něj vlastně vcelku těším.