Vše ve starých kolejích

Přichází další rok a s ním i nová smršť probírané látky. Konec minulého roku pro mě byl opravdu náročný, a i přes naprosté nasazení a mnoho úspěchů vše nevyšlo, jak mělo. Se zkouškou z anatomie jsem bojoval takřka do září, čímž jsem si bohužel zavařil u histologie a latiny, které budu muset tento rok opakovat. Na druhou stranu “Anča” pro mě byla nejdůležitější, a tu jsem úspěšně složil.

Protože je kolem anatomie největší poprask, bylo by nejlepší onu zkoušku dopodrobna rozebrat. Tato zkouška má nejvyšší kreditové ohodnocení s celkovým počtem 10 kreditů. Aby člověk vůbec mohl ke zkoušce, musí mít splněny oba semestry anatomie společně se zimní a letní pitevnou. I přes samotnou náročnost požadavků ke zkoušce není ani zdaleka vyhráno, pokud je člověk všechny splní.

Po splnění výše zmíněných požadavků následovalo přihlášení na termín, které je stejně náročné jako samotná zkouška, protože studenti medicíny bojují o termíny jako o život. Když už se člověk přihlásí na termín, následuje obrázkový test, který mi přináší noční můry dodnes. Člověk sedí vystresován v učebně anatomie a rozmýšlí nad vším, co si stihl či nestihl zopakovat. Světla zhasnou, a nastává naprosté ticho a soustředěnost mezi 70 studenty zapsanými na onen termín. Vedoucí termínu otevře prezentaci s 30 obrázky, které rozhodnou o budoucnosti mediků. Třicet obrázků s pouze 30 vteřinami na obrázek. Přijde mi mírně absurdní, že pouhých 15 minut rozhoduje o tom, zdali je člověku dovoleno jít ke zkoušce a opravdu dokázat míru svých schopností, ale taková je holt medicína.

Dvakrát jsem po více než měsíci intenzivní přípravy odcházel z anatomického ústavu se smíšenými pocity. Dvakrát mi onen test “ulítl” o dva body. Ze třiceti obrázků musel člověk totiž správně určit 21 a více. Třetí termín pro mě byl tedy zásadní a ještě kritičtější. V září nastal můj čas a já se znovu posadil mezi zbývající provinilce, kteří stejně jako já zkoušeli své štěstí v zářijových termínech. K mému překvapení mi zářijový test přišel nejjednodušší, a i přesto, že jsem ho napotřetí již nepotřeboval napsat, jsem dosáhl o 6 bodů více, než bylo potřeba, tedy 27.

Po úspěšném testu následovalo zkoušení na pitevně. Z preparátů jsem dostal obratel, játra, mozeček a srdce, a za čtvrt hodiny jsem byl již na cestě ke zkoušejícímu. Celý rok práce ležel v krabičce s otázkami, ze které jsem si následně vytáhl svůj kvadriplet. Na zkoušce jsem si ke své radosti vytáhl topografické útvary krku, ledviny, inervaci spodní končetiny a středoušní dutinu. Po hodině přípravy a více než 6 popsaných A4 jsem se vydal k učiteli a dvěma starším studentům ke zkoušce. Samotná zkouška utekla velmi rychle a já pln radosti opouštěl budovu s výsledkem za C.

Tento rok mě kromě oněch zkoušek, které opakuji, dále čeká zkouška z medicínské angličtiny, biologie a genetiky, a zápočty z ošetřovatelství a imunologie. Po dvoutýdenních prázdninách se znovu vracím do studijního režimu, pln energie a entusiasmu.

I přes neúspěch v histologii a latině mohu upřímně říci, že jsem rád za práci odvedenou minulý rok, protože jsem prošel přes jednu z náročnějších zkoušek na medicíně. Nyní se nacházím v ISP, což pro mě sice znamená povinnost nahradit si ony zkoušky, avšak pokračuji ve studiu, stále stejně zapálen a stále s hlavou vzhůru, což je při tomto studiu nejdůležitější.