Už jsme skoro na konci

Za posledních pár měsíců jsem intenzivně pracovala na své bakalářské práci, nebo jak tomu říkáme tady v Readingu, práce disertační. Jak jsem již zmiňovala v předchozím příspěvku, já a můj disertační partner Tom testujeme aplikaci, která pomáhá mladým lidem s jejich mentálními poruchami. Na začátku projektu jsme měli plány s tisíci účastníky, ale samozřejmě plány nevycházejí, jak mají a aktuálně jsme požadavky snížili na 100 účastníků. A to nevím, jestli je vůbec zvladatelné. I když máme už jen měsíc na dokončení a spoustu práce před sebou, pořád věříme, že bude vše v pořádku.

Mé dobrovolnictví zabírá aktuálně zbytek mého volného času. Ať už je to organizování vánoční oslavy se skupinou Depression Xpression a nebo vytváření nových volnočasových aktivit pro pacienty s demencí. Nemůžu si stěžovat, že bych neměla nic na práci. Také jsem si našla novou práci na místní české škole. Jedná se o školu pro děti, které jsou z rodin, kde jeden rodič je Čech a druhý je cizinec, takže umí česky, ale pouze na základní úrovni. Jsem ráda, že jsem našla místní českou komunitu, ve které se mohu plně angažovat.

Celkově teď nemám převelice volného času a většinu času trávím v knihovně nebo v práci. Blížíme se ke konci studia až příliš rychle a na nic není čas. Jediné, co vím je, že musím pracovat nejvíce, co jsem kdy doposud musela pracovat. Je to náročné, ale stojí to za to!