Univerzita mých snů

V tomto příspěvku budu psát o dvou věcech – o správně vybraném oboru a jedné aktivitě, kterou dělám během svého volného času.

Při zaslechnutí „historie a politologie“ si někdo může říct, proč zrovna historie, k čemu mi v dnešním světě bude, stejně tak politologie, to ze mě bude politička? Ne, o tom to vůbec není. Je to hlavně o porozumění dnešnímu světu. Navíc pokaždé při čtení každé další knížky, absolvování přednášky či semináře mi dojde, jak jsou tyto dva obory fantasticky propojeny! Pokud chcete analyzovat, zda Spojené státy budou světovým vůdcem i v následujících deseti letech, bez historie se jednoduše neobejdete. Potřebujete se vrátit zpátky do minulosti, do situace před a po světových válkách, a i třeba srovnat, jak se dominantní pozice USA liší od té britské v 19. století. Přitom zároveň musíte použít některé politologické termíny jako např. „moc“, „hegemon“ či „terorismus“.

Ve svém oboru mám celkem čtyři předměty, dva z historie a dva z politologie. Ke každému předmětu jedna nebo dvě přednášky týdně a jeden seminář. Může to vypadat, že tu příliš učení nemáme, ale opak je pravdou. Největší důraz je kladen na samostudium. To znamená, že musíme každý týden přečíst přibližně 4 knížky/ články/ kapitoly na každý předmět a podle toho odpovědět na otázky na seminář. Semináře zde probíhají formou diskuze na předem dané otázky a učitelé se snaží vždy klást provokativní otázky, abychom měli nad čím přemýšlet.

Jeden z dalších důvodů, proč jsem si vybrala tuto univerzitu, byla kromě akademické excelentnosti široká nabídka mimoškolních aktivit, čehož využívám více než stoprocentně. Povím vám o své práci dobrovolnice v místním Arts Centru.

Warwick Arts Centre (WAC) je pravděpodobně s knihovnou jedna z nejrušnějších budov v kampusu. Je totiž průchozí a dá se jí zkrátit cesta k mnoha dalším klíčovým budovám. WAC mě fascinovalo už od samotného začátku, koná se tam totiž naprosto všechno, co si pod slovem „umění“ představíte. Nachází se tam divadlo, studio, obrovská koncertní hala, kino, výstavní prostory. Ani ne týden po svém příjezdu jsem zašla na koncert moskevské filharmonie a byla jsem naprosto nadšena. Řekla jsem si, že musím chodit na více kulturních akcí, avšak na druhou stranu to vyjde celkem draho, jak to tedy udělat? Asi dva dny poté jsem našla nabídku na pozici dobrovolníka – výpomoc při představeních. Okamžitě jsem se přihlásila, byla pozvána na pohovor a úspěšně vybrána. Tato práce obnáší v podstatě „trhání lístků“ a být vždy po ruce zákazníkům, případně o přestávkách prodávat zmrzlinu. Výhodou je, že mohu zhlédnout představení zadarmo. Viděla jsem už například koncert nejlepších světových bubeníků nebo komedianta Miltona Jonese.

Co víc si přát, než když očekáváte něco a ono je to přesně takové, možná i lepší než ve vašich představách! Chtěla bych poděkovat Nadaci The Kellner Family Foundation, že mi umožňuje studium na této skvělé univerzitě.