The University of Zoomchester

“Ty, a víš o tom, že je v Číně nějaký virus?” ptá se mamka pár týdnů před mým nedočkavě očekávaným odletem na čínskou univerzitu Nanjing. “Ale joo, prosím tě, to nic není, jenom to zase všichni hrotí” odpověděla jsem sebejistě, aniž bych tušila, kolikrát se téhle konverzaci budu ještě smát.

“Joo prosím tě, to nic není” přemítám si znova v hlavě, jakmile mi začnout chodit e-maily o doporučení nevycestovávat, odložení semestru do doby neurčité a následně e-maily o kompletním zrušení celého semestru. Po měsíci plném stresu a nejistoty se nám konečně ozvali profesoři z Manchesteru, kteří slíbili, že nám pomůžou a budou nám pravidelně posílat domací úkoly. Tahle akce skončila dřív, než začala, a tak jsme dál všichni doufali v nějaké lepší vyústění situace. O pár týdnů později se nám konečně ozvaly naše vybrané univerzity v Číně a naším novým nejlepším kamarádem se stal program Zoom.

Od začátku března jsme zahájili online výuku, od které jsem, popravdě, měla větší očekávání. Tudíž jsem se rozhodla spolehnout se sama na sebe a využít svůj nově nabytý čas ke studiu online přípravného kurzu na úrovni HSK5, který jsem si zakoupila. Myslím si, že tento kurz je obsahově bohatší a lépe přizpůsobený mým požadavkům. I když online hodiny již skončily, tento kurz budu dělat až do srpna.

Pandemická situace mne osobně velmi zasáhla, zrušení poloviny mého Year Abroad jsem nesla velmi velmi, velmi těžce. Nyní jsem se situací víceméně smířená, třebaže stále lituji toho, že nepoznám Čínu ze studentského pohledu, ale snažím se hledat pozitiva. (Stále hledám.)