Téměř konec druhého semestru

Je pravda, že čím je člověk starší, tím čas utíká rychleji. Než se stačím rozkoukat, mám za sebou skoro konec druhého semestru na Warwicku. Druhý semestr byl ve znamení mnohem větší práce než ten první. Vzpomínám si, jak nám všichni profesoři říkali na začátku roku, ať se nestresujeme a že na vše máme času dost. Vlídný přístup stále platí, zato nával esejí a skupinových projektů je skutečně rapidní. S radostí ale pozoruji u sebe velké zlepšení v psaní esejí.

I přes trávení většiny času od rána do večera v knihovně si najdu čas na odreagování. Například dnes jsem byla poprvé na hodině meditace, která byla naprosto skvělá! Velká většina lidí si možná pod meditací představí kroužek lidí, kteří sedí v tureckém sedu a vyluzují určité zvuky, tak to ale nebylo. Tato meditační hodina byla zaměřená na koncentraci a stres. Dělali jsme mnoho cvičení a to, které mě nejvíc zaujalo, byla meditace při chůzi. Aneb šli jsme ven a měli jsme si všímat pouze toho, jak jdeme, jakým stylem našlapujeme a povrchu země. Je skutečně zajímavé pozorovat takové věci, kterých si normálně člověk nevšimne, více do hloubky.


Čeho jsem se ještě tento semestr účastnila, tak byl tzv. Boot Camp, což je velmi intenzivní cvičení po dobu 45 minut, kde se běhá a posiluje. Je tam ovšem obrovská motivace k výkonu, protože se vše dělá ve skupině lidí a mnoho různých typů cvičení po určitou dobu. Jsem velmi ráda, že jsem se tohoto programu účastnila, protože mi umožnil se dostat zpátky do kondice a teď mohu bez zbytečně dlouhého odhodlávání obout tenisky a vyběhnout do parku nebo do lesa. Naposledy jsem si uvědomila, jakou skvělou polohu univerzita má. Je skutečně výhodou, že je to pouze kampus, mimo veškeré městské dění, protože člověk má přírodu hned na dosah.

Na konci ledna proběhl na kampusu velký mezinárodní festival „One World Week“, v rámci kterého jsem byla součástí organizačního týmu, kde jsme připravovali program pro tzv. evropský den. Obnášelo to vymyslet, co by mohlo být atraktivní pro publikum, kontaktovat spolky, zda by se chtěly zapojit, dát dohromady program a poté technické zajištění. Festival probíhal celý týden a každý den byl v duchu jiného kontinentu. Jedna část festivalu byla v kulturním duchu, kde byla taneční a hudební vystoupení, promítání filmů, ochutnávka jídel či jazykové minikurzy. Další část byla v podobě odborných přednášek na témata jako globalizace, budoucnost energie či situace na Blízkém Východě.


Moje plány do budoucna vedle úspěšného napsání zbylých esejí jsou se více angažovat v Politics society. V každém spolku (je jich tady asi přes 200) je tzv. „výkonná rada“, která řídí daný spolek a do které nyní probíhají volby. Budu se hlásit na pozici „secretary“, což zahrnuje komunikaci s veřejností, tvoření reklamních letáků na akce, rozesílání emailů a asistence prezidentovi spolku. Získat takovouto zkušenost v rámci spolku je velmi důležité ze dvou důvodů (možná i více). Jednak je to velké plus při hledání zaměstnání, kdy budoucí zaměstnavatel vidí, že jste byli aktivní na univerzitě, a jednak získáte mnoho dovedností, ať už organizačních, komunikačních nebo leadership.


Už se těším, až všechny eseje budou odevzdané a s politics society pojedeme na výlet umožněný jen patnácti studentům a studentkám do Bruselu, kde navštívíme sídlo Evropského parlamentu a dalších institucí EU a Belgický parlament. A pak hurá do Čech! A na závěr bych chtěla poděkovat Nadaci, že mi umožňuje studium ve Velké Británii, které mi přináší mnoho skvělých zážitků a zkušeností.