Stručně a jasně

Můj předchozí příspěvek tomu snad musel chtít: je to se mnou od knihy ke knize. Na konci září jsem začala docházet na brigádu do knihkupectví, a tak se obrala o několik volných odpolední týdně. Dnes tedy stručně a jasně: stojí mi ty drahocenné hodiny za to? Rozhodně ano. Těch několik hodin týdně, kdy si musím poradit s neustálým nafukováním polic a s hledáním naprosto popletených titulů, totiž nemusím myslet na své jiné povinnosti. Práce probíhá ve skvělém kolektivu, na to množství knížek je radost pohledět a zakázníci jsou (většinou) samá radost. Výjimkou jsou snad ti, kteří hledají „takovou tu modrou,“ a jakoukoliv učebnici pro základní školy. V obou případěch je totiž kandidátů nespočet.

Když ale sundám cedulku „Dominika – zaučuji se,“ je načase nemyslet na to, ve které polici najdu humor, ale na termíny odevzdání, které se nebezpečně blíží. V současné době shromažďuji veškeré dokumenty, které potřebuji k přihláškám k magisterskému studiu v Holandsku. V té troše volného času, co mi zbývá, tedy sahám po studiích klinické lingvistiky a snažím se připravit. Mimoto se snažím dopsat teoretický úvod ke své bakalářské práci a nezaostat v běžné přípravě na výuku – v nadcházejícím zkouškovém období budu mít několik souborných zkoušek, o zábavu bude tedy postaráno.

Dny se tedy zdají kratší než kdy předtím, stěžovat si ale nemůžu. Od studijních záležitostí si úspěšně udržuji odstup v práci a během věčerů v posilovně. Ve zbylý čas mám tedy dost energie a motivace na to zatnout zuby a zvládnout, co se zvlánout musí. Pro dnes se proto loučím a utíkám zpět k povinnostem.