Sníh, Haggis a já

Mám za sebou pět měsíců na univerzitě a už jsem se docela dobře sžila s místním prostředím i systémem univerzity. Ač toho z počátku bylo hodně, nyní jsem se už dostala do studentského života – eseje, přednášky, eseje, semináře. Samozřejmě si ale vždy najdu čas na odpočinek – tenis, přátele či nakupování.

Hlavně díky svým kamarádům a spolubydlícím jsem stihla okusit mnohé z britské kultury a především jídla – doposud mým nejodvážnějším interkulturním počinem bylo typicky skotské jídlo Haggis, což jsou ovčí vnitřnosti vařené v ovčím žaludku. Přestože tato kombinace je děsivá v podstatě pro všechny vyjma Skotů, já se odhodlala toto jídlo na Burns‘ Night okusit a kupodivu i celé sníst. Na druhou stranu se zde dá sehnat i jiné než britské jídlo – v Dundee existuje i „polský shop“ (jak jsem si ho sama pro sebe nazvala), který prodává i české dobroty. Takže už jsem si tady, daleko od domova, vychutnala Kofolu, Tatranky či Studentskou pečeť; krom sladkostí jsem dokonce objevila i těsto na bramborové knedlíky a hned jsem si je uvařila.

Co se týče akademické stránky, nemohu být také než spokojená – ve španělštině jsem díky intenzivnímu kurzu výrazně pokročila a doufám, že během následujících dvou let dosáhnu co nejvyšší úrovně. Stejně tak jsem k téměř dokonalosti vybrousila psaní esejí, kdy napsat tisíc slov akademického textu během jednoho odpoledne je pouze středně namáhavou záležitostí (ovšem jaké bude ohodnocení je již otázka jiná).

Stejně tak se mohu považovat za zběhlou v cestování – cesta domů v prosinci minulého roku, kdy několikrát zkolabovala všechna letiště celého Spojeného království, byla opravdu poučným zážitkem. Díky nespolehlivým autobusům jsem se rozhodla vydat do hodinu vzdáleného Edinburghu již den předem, kde jsem na letišti strávila noc. Nic to ale nepomohlo, protože dvě hodiny před odletem mého letadla začalo sněžit, letiště bylo uzavřeno a já musela čekat pět dní na další let. Naštěstí mi má aerolinka bezplatně zajistila hotel, ale oněch 30 hodin bez spánku, část strávená cestováním a zbytek čekáním na letišti, bylo velice únavných a ve výsledku naprosto zbytečných. 

Přesto si po téměř půl roce troufám říct, že studium na University of Dundee naplno využívám a zároveň si jej taky náležitě užívám, protože je to jedna z těch nejvýznamnějších zkušeností, která bude mít vliv nejen na můj akademický, ale především na osobní život.

Sníh v Dundee, prosinec 2010