Rozchod

Sotva, co jsem přiletěl do USA, se vracím domů kvůli úmrtí v rodině. Asi to není událost, která se zde příliš zmiňuje, ale byla to událost, která mi poznamenala celý semestr a hlavně mě poznamenala na celý život. Až, když mi mamka odešla, uvědomil jsem si, kolik jsem toho v životě ztratil. Studium v Americe je skvělé, ale i když to bylo její přání, tak jí to nikdy už nepotěší. Nikdy mě neuvidí v té směšné hranaté čepičce. Nikdy mě neodvede k oltáři. Neuvědomil jsem si, jak moc smrt umí překopat život. Proto bych i tímhle blogem chtěl nabídnout, komukoliv, kdo by si to mohl přečíst, pomoc, podporu a sdílení. Napište, pokud s něčím podobným zápasíte.

Celý semestr jsem toho moc neudělal. Přežíval jsem, dělal jsem úkoly, chodil do práce a občas si i užíval čas s kamarády. Nejsem nadšený z půlroku, co jsem tam zanechal. Ke konci jsem se to snažil trochu napravit. Byl jsem vybrán, abych se stal jedním z vedoucích mezinárodní orientace pro nové studenty. Všechny předměty jsem dokončil a dostal dobré hodnocení od učitelů. Ale moc to netěší.

Tento půlrok nebyl dobrý, ale tak, jak mamka uměla ocenit pozitivní i negativní stránku, budu to muset taky zvládnout. Příští půlrok bude lepší a další ještě lepší. A nakonec? Snad i tenhle svět bude nějak lepší, i bez té nejlepší ženy.