Roger Penrose a jeho teorie vědomí

Jak známo, vědomí je v současnosti často vysvětlováno jakožto emergentní vlastnost výpočtů prováděných neurony v mozku. Podporovatelé Penroseovy teze však nesouhlasí. Vědomí podle nich není výsledkem klasických výpočetních procesů – namísto toho by mohlo vycházet z kvantových procesů kdesi v mozku. Hlavní Penroseův argument vychází ze skutečnosti, že zhroucení vlnové funkce ze superpozic do konkrétních stavů není spočitatelné. Jinými slovy, není možné žádným způsobem spočítat, zda je Schrödingerova kočka živá či mrtvá předtím, než otevřeme krabici. Obdobně, tvrdí Penrose, nemůžeme deterministicky určit stav vědomí, dokud nějaká jeho elementární část neemerguje z kolapsu vlnové funkce vyskytující se v mozku. Tento návrh nese anglický název ‚orchestrated objective reduction‘ (zhruba ‚uspořádaná objektivní redukce‘) či Orch OR.

Zdá se ovšem, že se v této teorii objevují jisté zřejmé nedostatky, jichž si je Penrose očividně vědom. Jedním z nich je předpoklad, že jsou kvantové efekty a kolaps vlnové funkce nespočitatelné, což ve skutečnosti jen předpokládáme a nejsme si tím jistí. Druhým nedostatkem je nutnost podkladu pro tyto kvantové efekty – aby se mohly odehrávat, musí k nim docházet v nějakých určitých místech v mozku. Kde ale? Kdyby v mozkové tkáni byly maličké kvantové počítače, určitě bychom si jich všimli…