Reklama na vědu

Za hlavní cíl vědy považuji posouvat naše chápání světa kolem a použít tyto znalosti k vylepšení našich životů. Důležitým krokem k jeho dosažení je komunikace výsledků jak mezi vědci navzájem, tak mezi vědci a veřejností. Díky tomu z nich mohou těžit všichni. Korona krize mi však ukázala další zásadní aspekt: věda by měla pomoci společnosti bojovat s výzvami, kterým čelíme. Jak však v tomto ohledu v kontextu korona krize obstála?

Z jednoho úhlu pohledu věda obstála na výbornou. Schvalovací proces vakcíny byl drasticky urychlen. Desetiletí pokroku ve vakcinologii nám umožnily nalézt cestu, jak se vypořádat se zcela novou nemocí, necelý rok po tom, co se poprvé objevila. To je neskutečný úspěch. Myslím si však, že to není jediné, jak by se věda měla na řešení této krize podílet.

Jako příklad ilustrující to, co myslím, bych chtěl zmínit znepokojující incident „muže s matematickým modelem“. Pokusím se ho shrnout. V rané fázi pandemie se ředitel pojišťovny Pavel Řehák obrátil na českou vládu s Excelovou tabulkou, která velmi hrubě odhadovala budoucí epidemiologický vývoj. Výsledky ho velmi znepokojily, proto doufal, že ho vláda opraví s odkazem na legitimní studii. Sám totiž přiznává, že není odborníkem na matematické modelování ani na epidemiologii. Tabulku vytvořil původně jen pro sebe, chtěl totiž vědět, jak bude ovlivněna jeho firma. Jenže se ukázalo, že vláda nic lepšího nemá a začala jeho tabulku používat k tvorbě opatření.

Jak je tohle možné? Kde byli všichni vědci, kteří těmto oborům věnovali celý život? Jistě, je to především chyba vlády. Konec konců jsou to oni, kdo by měl své kroky zakládat na legitimních analýzách. Jenže fakt, že politici poslouchali Řeháka, když je oslovil, ukazuje, že kdyby něco podobného udělal skutečný expert, byl by vyslyšen také.

Myslím si, že toto je slabé místo vědecké komunity. Není dost slyšet ve veřejné debatě. Netvrdím, že je to zcela jejich chyba, ale řekl bych, že by v tomto směru měla ukázat více snahy. Vědci by se měli účastnit vyhodnocování předpokládaných efektů politických rozhodnutí a měli by upozorňovat přímo politiky na nebezpečí, která hrozí naší společnosti. Psaní vědeckých článků bohužel většinou nestačí k ovlivnění debaty mimo akademickou půdu.

Podobný problém vidím i v jiných otázkách, jako je třeba globální oteplování. Existuje spousta studií, které shrnují nebezpečí, která nám v tomto ohledu hrozí, a kdo bude nejvíce zasažen. Zmiňují často i způsoby, jak se jim bránit. Bohužel však nevidím, že by se tato řešení ve velkém dostávala do přijímaných zákonů a vyhlášek. Nemyslím si, že by všechna vina měla jít jen za politiky.

Pokud by vědecká komunita byla vidět ve veřejné debatě, prospěje to na mnoha úrovních i jí samotné. Jednak se tím posílí její pozice ve společnosti, takže bude mnohem snazší ospravedlnit její financování. Navíc přítomnost vědců v médiích jim poskytne tolik potřebnou platformu k propagaci jejich nových poznatků a otevře dveře k snadnější spolupráci s průmyslem. Vedlo by to také k větší vzdělanosti společnosti celkově, což by na oplátku výrazně zvýšilo užitečnost vědeckého pokroku, jak jsem zmínil v úvodu.

Jsem přesvědčen, že pokud by byli vědci více agresivní v propagaci svých zjištění, bylo by to užitečné pro všechny. Není to jen nějaká charita, které si myslím, že by se vědci měli věnovat. Dalo by to obrovskou výhodu i jim samotným. Nemůžeme chtít po politicích, novinářích a veřejnosti, aby si hledali, četli a rozuměli vědeckým článkům. Jako v ostatních oblastech, reklama by měla být nedílnou součástí vědecké práce.