Radosti a strasti s holandštinou

Naučím se holandsky! To bylo jedno z mých předsevzetí, když jsem se rozhodla pro studium v Maastrichtu. Proč nevyužít šance přiučit se nový jazyk, který ještě k tomu mnoho lidí mimo Nizozemské království neovládá a také když univerzita nabízí zahraničním studentům první dva kurzy zadarmo. Tři roky, které v zemi minimálně strávím, jsou dostatečně dlouhé na to, abych se dostala alespoň na velmi slušnou úroveň jak v psaném tak i mluveném projevu. Zkrátka, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, a u jazyků to platí obzvlášť.

S tímto optimistickým plánem a odhodláním se naučit ‚chrochtat‘ jsem se vydala vstříc Maastrichtu. Počáteční dojmy nebyly špatné, psaná holandština vypadá jako velmi zvláštní směsice němčiny a angličtiny, což odpovídá i jejímu historickému vývoji. Pokud tedy ovládáte angličtinu a nějaké ty základy němčiny jako já, může vám holandština přijít na první pohled dokonce i banální. Nenechte se ale zmást, holandština je klamavá.

Jakmile na vás Holanďan promluví, jste v koncích. Psaná banalita se změní ve slátaninu něčeho nepopsatelného plného písmene ‚ch‘ s velmi zpěvnou intonací. V té chvíli vám nejlépe pomůže staré dobré ‚Excuse me, can you repeat it in English?‘. Alespoň tak jsem se cítila já při první konfrontaci tohoto neznámého jazyka. Naštěstí jsem se od té doby již posunula od stavu ‚v koncích‘ do stavu, kdy se odhodlaně pokouším navázat jednoduchou konverzaci. Šanci naučit se nový jazyk opravdu propást nechci, je to výzva, a jistě se bude v budoucnu hodit.

Pozdrav je snad v každém jazyce to nejjednodušší a je tomu tak i v holandštině. V supermarketu či holandské přátele pozdravíte buď ‚hoi‘ (hoj, tedy takové české ahoj ale zpěvnější a bez a) nebo ‚dag‘ (da:ch, taková slušnější verze českého dobrej). Když se pak loučíte, můžete říct buď ‚doei‘ (duj, rozloučení velmi neformální a tedy spíše mezi dobrými kamarády) nebo ‚tot ziens‘ (tot zi:ns, na viděnou).

První fráze, kterou jsem se ale v Nizozemsku naučila, byla ‚Hoe gaat het met je?‘ (Hu chát het met je, výraz pro holandské Jak se máš?) a není se čemu divit, právě proto, že je tak složitá, bude už navždy vryta do mé paměti. Snažím se ji zopakovat každému rodilému mluvčímu, se kterým se v Maastrichtu seznámím, částečně abych navázala konverzaci, částečně abych se pochlubila. Po této frázi následuje ‚Mijn naam is Kája‘ (Majn nám is Kája., snad netřeba překládat) či ‚Ik ben Kája‘ (Ik ben Kája.), ‚Ik kom uit Tsjechië‘ (Ik kom aut Čechie.) a ‚Ik ben 20 jaar oud.’ (Ik ben tvintich jár oud.). Během běžného pracovního dne se ovšem málokdy dostanu k použití těchto frází, se spolužáky na fakultě se bavím v angličtině a tak nejvíce využiji svou znalost holandštiny například při nákupu v supermarketu.

Tam hraji ráda hru s pokladní, kdy na vše (Máte bonusovou kartičku? Budete platit kartou? Chcete účet?) odpovídám v holandštině. V případě, že mi nazpět neodpoví anglicky, znamená to, že jsem uspěla a povedlo se mi holandský přízvuk alespoň trochu napodobit. Potíž ovšem je, když se mě v rámci konverzace zeptá na něco, s čím nepočítám (Chtěla byste k tomu tašku? Nechtěla byste si zakoupit i žvýkačky, na které máme právě slevu?). V tom případě musím zklamat prodavačku, použít tajnou zbraň ve formě holandského ‚Ik begripjt het niet.‘ (ik bechrejp het ni:t, nerozumím tomu) či ‚Spreekt u Engels, alstublieft?‘ (Sprékt ü engls, alstübli:ft?, Mluvíte anglicky, prosím?) a nenápadně přejít do angličtiny. Pak už zbývá jen strohým ‚dankjewel‘ (dankivel) poděkovat a odejít poražena. A pak je tu ještě ta věc s maastrichtským dialektem. Od místních obyvatel jsem se doslechla, že holandština v Maastrichtu už vlastně ani holandština není, mohla by prý být samostatný jazyk, tak tedy nevím, nevím, asi budu muset přičichnout i k tomu. Nicméně, i přesto se hodlám v tomto jazyce zlepšovat. Prozatím TOT ZIENS, FIJNE DAG NOG!