Profesoři: dvorní pranksteři univerzity

Nicméně v tuto chvíli začíná nový boj: o místa v knihovně. Někteří zvolí strategii vstávání v 5 hodin ráno, aby si "rezervovali" místo tím, že celý stůl zahalí tunami různých knih a složek, zatímco si dojdou dospat. Samozřejmě jediné, co ostatním brání v tom tyto věci přesunout nebo prostě hodit na zem, je pouze britská zdvořilost. Nicméně kolem deváté ráno začíná krveprolití a veškeré britské mravy jsou rychle zapomenuty. I krátká přestávka vás může stát vše, a jediná spolehlivá strategie k přežití je utvořit aliance s těmi, kteří jsou ochotni obětovat vše pro dobro skupiny.

Závěrečné zkoušky samotné jsou také velmi odlišné od jakýchkoli podstoupených na střední škole, ať už IB, A levels nebo maturita. Diskuzi o tom, jestli písemné zkoušky jsou nejlepším způsobem hodnocením akademického výkonu, přenechám ostatním, protože na Cambridge těžko po 800 letech něco změníme. Kromě faktu, že každá písemná zkouška trvá tři hodiny, je asi největší rozdíl v hodnocení a očekávaných výsledcích. Většina studentů v Cambridge se na střední snažila dosáhnout výsledků přes 80% nebo 90% (často to je podmínka pro přijetí), ale nyní mnoho z nás je vděčných za sotva 50%. Často to je to docela demotivující, neboť ta čísla nejsou moc ve váš prospěch, ale taková je realita na většině univerzit.

V tomto období stresu a tlaku s touhou dosáhnout vynikajících výsledků by se dalo čekat, že profesoři a supervisoři budou chápaví a ochotní pomáhat. U některých tomu tak je, ale u většiny bohužel ne. Lektoři mají přece jen svou vlastní práci a výuka je jen nepodstatná část jejich života a nikdy neztrácejí čas tím, aby se ujistili, že jsme si toho opravdu vědomi. Nicméně jim to nezabraňuje si ve zkouškovém období trochu užívat. Nikdy nezapomenu na moment, kdy náš profesor operačních systémů před zkouškou vkročil do haly s tričkem Gandalfa a hláškou “You shall not pass!” (“Neprojdeš!”) poté, co odučil jen čtvrtinu učiva kvůli březnovým stávkám. Další legendou je náš lektor fyziky, který se při poslední přednášce (dva týdny před zkouškou) rozhodl dát nám pár povzbuzujících rad. Tato inspirativní řeč by se dala shrnout asi takto: už nepracujte, protože jestli to všechno ještě neumíte, tak vám není pomoci; nestresujte se, protože teď už se nedá nic dělat; a štěstí vám nepopřeji, protože potřebujete mnohem víc než jen štěstí k tomu, abyste z fyziky prošli.

Jakoukoliv pověst Cambridge má, kvalita výuky za to určitě nemůže. Cambridge má pověst, protože má pověst; vždy jsou přijati jen ti nejlepší a to znamená, že si univerzita může dovolit nevyhovující lektory, protože ví, že ti studenti stejně dosáhnou skvělých výsledků. Ale tento způsob samostatného studia má něco do sebe, jelikož později v životě při nabývání vědomostí stejně nemůžeme spoléhat na žádného učitele. Každopádně po svém prvním roce stále stojím za tím, co jsem napsal ve svém prvním blogu: ke studiu Computer Science jsem si vysokou školu lépe vybrat nemohl.