Prázdniny v Santa Barbaře

V květnu jsem velice úspěšně ukončil svůj první rok na nejprestižnější hudební univerzitě The Juilliard School v New Yorku. Druhý semestr jsem si velice užil, řekl bych, že už nebyl tak hektický jako ten první, no a jak to tak bývá, co si člověk užívá, to uteče jako voda.

Na konci dubna jsem balil kufry, protože závěr školního roku mi zpestřila účast na “houslovém mistrovství světa” The Queen Elisabeth International Violin Competition. Ač jsem na chvíli pociťoval zklamání z toho, že jsem se nedostal v soutěži do semifinále, přece jen považuji účast samotnou za svůj největší dosavadní úspěch, protože  dostat se mezi 78 z 1500, kde mohou soutěžit houslisté, kterým je 30 let, už také něco znamená. Školní rok jako takový ovšem zcela dokončený nemám. Stihl jsem pouze šest z osmi závěrečných zkoušek, zbylé dvě (housle, dějiny hudby) musím stihnout před začátkem příštího semestru. Zároveň jsem už prošel registrací na příští rok, budu pokračovat v předmětech Ear training II, LMMUS II(Counterpoint, Haromy and Forms), Music History(Antiquity through Renaissance), v humanitních vědách jsem si vybral předmět Genres & Generations. Uvidím, jak to bude s houslema, orchestrem a komorní hrou časově náročné, rád bych si k tomu ještě přibral Německý jazyk a Orchestrální party.

Od poloviny června trávím léto na Music Academy of the West v Santa Barbaře v Californii. Tato letní škola byla založena před 65 lety a patří mezi tři nejlepší na Americkém kontinentě. Je to velice úzce výběrový program pro 140 muzikantů včetně zpěváků. Máme tu možnost setkat se s opravdu největšími osobnostmi součastnosti, ať už je to houslista Gil Shaham, klavírista Jerome Lowenthal, nejvýznamnější operní zpěvačka minulého století Marylin Horne, dirigent Yan Pascal Torttelier nebo legendární hornistka Metropolitní opery v New Yorku Julie Landsman. Když jsem do nadpisu napsal prázdniny, určitě to nejsou prazdniny takové, jaké bychom si všichni v Santa Barbaře představovali.

Ač je sídlo akademie přímo na pobřeží Pacifického oceánu, v průběhu těchto čtyř týdnů jsem se dostal do studené vody oceánu pouze dvakrát a to ne proto, že by byla studená. Každý den dopoledne máme orchestr a během odpoledne jsou individuální hodiny, komorní hra nebo masterclassy a večer nám zbývá čas tak akorát na cvičení nebo zkoušení. Jinak každé úterý jsou tu koncerty, na kterých hrají členové hudební fakulty a je opravdu zážitek vidět a slyšet Brahmsovo trio pro housle, hornu a klavír v podání Gila Shahama, Julie Landsman a Jonathana Feldmana nebo Schumannův klavírní kvintet v podání koncertního mistra San Diego Symphony Jeffa Thayera, sekundisty legendárního Cleveland Quartet Petera Sallafa, vedoucího violové sekce New York Philharmonic Cynthie Phelps, zástupce cellove sekce New York Philharmonic Alana Stepanskyho a Jeroma Lowenthala.

Je to skoro jako ve snu být vedle těchto lidí a mít možnost se od nich učit. Opravdu si to tu užívám a těším se na zbylé čtyři týdny.