Poloviční doktor a léto na severu

Norsko je poměrně rozlehlá zem a každý region mluví jiným dialektem, který je samozřejmě pro místní tím nejlepším. Mě tedy nezbývá nic jiného než začít mluvit západní-norštinou, která je také jednou z těch nejdivnějších a nejhůře srozumitelných dialektů. Například jednoduchá věta „Já nevím“ se v bokmål (officiálně uznávaná – psaná norština) řekne „Jeg vet ikke“ v místním – Florø dialektu: „Egg vejt iče“.

Pohled z okna na oceán, hory a fascinující přírodu mě ale motivuje k dalšímu studiu tohoto zvláštně krásného vikingského jazyka. Má euforie ze života v Norsku většinou mizí s návštěvou místních supermarketů nebo obchůdků s jídlem obecně. Na první pohled se ceny zdají přijatelné – mléko 25, chléb 33, voda 25, jogurt 15. Ceny jsou ale uváděny v NOK, k tomu abychom dostali českou hodnotu, musíme sumu vynásobit a to hned třikrát.

Pár slov k uplynulému letnímu semestru. Byl to jeden z nejlepších semestrů mého lékařského studia co se volného času a organizace studia týče. Hlavně díky tomu, že jsem neměla žádné „resty“, tedy nesplněné zkoušky ze zimního semestru. Od února do června jsem se věnovala převážně hematologii, onkologii, mikrobiologii + imunologii + infekčnímu lékařství a zobrazovacím metodám. Po zimním semestru stráveným s obecnou patologií je zábavnější studovat trochu více klinicky orientované předměty. Milou motivací na závěr školního roku byla věta jedné z vyučujících poté, co prolistovala můj index: „Tak co Evo, snažíš se získat červený diplom?“ Snaha by byla, ale uvidíme, medicína je krásná, ale nesnadná věda!