Plány v pandemii

I po roce s koronavirovou pandemií je skoro nemožné pokoušet se cokoliv plánovat. I když zbývají pouhé 4 týdny do začátku velikonočních prázdnin, pořád nemám jasno, jak budou vypadat, nebo jestli se vůbec tentokrát vrátím do Prahy. Byly by to první prázdniny, během kterých bych se doma vůbec neukázal, ale každým dnem to vypadá čím dál více pravděpodobné.

Když nejde plánovat ani měsíc dopředu, tak představa plánů na příští trimestr, léto, nebo obecný život po studiu je docela směšná. Ale přesto mi naděje alespoň trochu normálnějšího (a snad i trochu více bez-covidového) jara a léta pomáhá udržet si trochu optimismu v současném lockdownu. Už vidím, jak v příštím blogu píšu, jak tragicky naivní jsem byl, ale myslím si, že je dobré si udržet trochu optimismu. Britský program očkování pokračuje neuvěřitelně rychlým tempem a podle Johnsonova plánu, jak ven z lockdownu, to vypadá, že se tu situace zlepší mnohem dřív, než v České republice.

Někdy se mi ale zdá, že je docela nebezpečné držet se naděje, kvůli teď obzvláště vysokému riziku zklamání. Konec konců nemá Boris Johnson zrovna historicky nejlepší odhad dat rozvolňování (slíbil Velké Británii, že Vánoce budou, a potom je musel sám zrušit). Navzdory všelijakým mutacím, které mohou účinnost vakcín snížit, se snažím najít správnou rovnováhu optimismu bez toho, abych si něco konkrétního sliboval. I když prezenční promoce vypadá, že by se mohla konat, je to pořád několik měsíců před námi a dokážu si představit, že se promptně přesune na Zoom, kdyby to bylo potřeba.

Taky je fakt, že jako student v posledním ročníku si musím zařídit nějakou práci na tehdy, až se stanu „opravdovým dospělákem”. Prozatím jsem se rozhodl pro nějaký softwarový vývoj v Londýně, což mi život trochu usnadňuje, ale je to velmi zvláštní pocit, si plánovat něco takového půl roku dopředu, když ani nevím, kde se budu za 4 týdny nacházet.

Jak touto dobou bývá zvykem, počkat si a uvidět je asi jediné, co v této situaci můžu dělat a cokoliv pozitivního brát jako bonus nad velmi nízkou latí. Jestli se veslování příští trimestr vrátí a “May Bumps” se podle plánu budou konat, bude to velká sláva. Jestli se otevřou i hospody a s kamarády se budeme moci potkávat i ve vnitřních prostorech, bude to až příliš dobré, aby to byla pravda. Ale prozatím mám co dělat se závěrečnou prací a se zbývajícími předměty, takže se do té doby zklamán alespoň nebudu nudit.