Pět věcí, které mi pomáhají (aneb Jak přežít studium z domova za pandemie)

Druhý trimestr probíhá, jako asi pro mnohé z nás, zcela odlišně. Především jsem doma v Čechách. Nechci tu vypisovat, jak je všechno náročné, takže to shrnu do následujícího faktu. Fakt: Je to hrozně náročné.

Ovšem v tomto článku bych se s vámi chtěla podělit o pár věcí, které mi pomáhají zvládat studium za pandemie.

Matika. Na studiu matematiky je úžasné, že stále objevujete něco nového. A nemyslím jen nové znalosti a souvislosti, které se dozvíte a naučíte. Krom toho totiž s každou vyřešenou úlohou či s každým novým důkazem, kterému porozumím, zažívám pocit opravdového objevu, a nic na tom nemění skutečnost, že nejsem první, kdo učinil daný objev, protože důležité je, že pro moji hlavu to tak vypadá – jako takové malé osobní zvolání "Heuréka!". Nezáleží na tom, na jaké úrovni se v matematice zrovna pohybuji. A proto jsem přesvědčená, že matematika může být zajímavá hned od počátku, na základní a střední škole, stejně jako na vysoké. V budoucnu, až budu učit, chci vést své studenty právě k tomu poznání, že každý může zažít radost z matematiky a tím dál prohloubit své porozumění a postupně se tak připravit na složitější látku.

Přátelé a výlety do přírody. Čím dál víc se mi potvrzuje, že je lepší si pravidelně od školy odpočinout a vyčistit si hlavu, než se například pachtit s teorií, na kterou mi to už stejně nemyslí. A to hlavně pokud mám pocit, že nestíhám a že opravdu musím teď věnovat celý svůj čas studiu. Působí to kontraproduktivně, ale není tomu tak, protože v konečném důsledku udělám stejnou práci, ale s lepší náladou. Ovšem v těch chvílích, kdy se práce nakupí opravdu hodně, je obtížné, ne-li nemožné, si na to vůbec vzpomenout – pomáhá mi uvědomit si, že pocit, že bych měla stihnout ještě tohle a tamto, budu mít nejspíš vždycky, nezávisle na tom, kolik jsem toho udělala.

Ian. Ian je jedním z našich tutorů. Kromě toho, že je skvělý učitel, je hrozně milý, a čtvrtky jsou díky tutoriálům s ním mým oblíbeným dnem.

Peer Support training. Během tohoto trimestru procházím výcvikem na Peer Support, což je skvělý program, který je nedílnou součástí univerzity. Peer Supporters jsou dobrovolníci z řad studentů, kteří prošli 24h výcvikem a dodatečnými supervizemi, a kdokoli za nimi může přijít popovídat si, je to důvěrné a nízkoprahové. Jedná se o jakýsi mezistupeň vyhledání podpory u přátel a odborné pomoci – takzvaného counselling (s terapeutem). Peer Support program je součástí "Welfare" na univerzitě (péče o duševní zdraví, ve volném překladu), a proto role Peer Supportera zahrnuje nejen individuální konverzace, ale i starost o komunitu, pořádání akcí, které přispívají k duševní pohodě studentů, nebo šíření povědomí o možnostech pomoci.

Je v pořádku říct si o pomoc. Dokonce bych řekla, že je to známka odvahy a houževnatosti. Myslím, že stigma duševních potíží nebo jen vyhledání odborné pomoci je u nás pořád dost velké, a je to škoda. Minimálně v mém okolí ale nejde ani tak o přístup našich přátel či známých, jako o stud nás samých, když se rozhodneme otevřeně mluvit o duševním zdraví. Byla bych ráda, kdyby se tohle změnilo.

Abych příliš neodběhla od tématu, dovolím si tento článek uzavřít tím, co mi pomáhá možná ze všeho nejvíce. A to je Nick Cave. Jeho hudba ani nejde popsat slovy. Opravdu nepřeháním, když řeknu, že už mě několikrát zachránil ve všech možných ohledech. Proto mi to nedá, a musím vám, kteří jste tento článek dočetli do konce, silně doporučit, abyste si skupinu Nick Cave and The Bad Seeds poslechli. Je to geniální.