Pentland Hills

Během dalšího zimního lockdownu se mi na procházky do parku moc nechce. Od minulého března už jsem každý park v Edinburku stihla obejít aspoň stokrát. Minulý rok byly parky aspoň krásně rozkvetlé a někdy i vykouklo sluníčko. Teď je tady ale tma, zima, šedo a téměř každý den prší. Mám ale štěstí. Hned za Edinburkem je totiž velký přírodní park Pentland Hills. Je to v podstatě miniatura krásných skotkých výššin. Spoustu kopců je vidět i z mojí ulice. Zbytek jde vidět třeba z Arthurova vršku, nebo vysokých univerzitních budov.

Letos tady napadlo na skotské poměry docela dost sněhu. Ve městě sněhová pokrývka zůstává pouze pár dnů, někdy hodin. Ze všech koutů se vyhrnou děti s bobami a začnou velké radovánky. Často se připojí studenti a dospělí, s různorodými přostředky jak se sklouznout z kopce dolů. Mezi ty nejzajímavější co jsem viděla patří třeba dvířka od kredence nebo stará vana. 

Jelikož se nám minulé pokusy o sáňkování moc nepovedly, rozhodli jsme se pro jiný program. Aktuální pravidla nám dovolují cestovat až pět mílí od místa bydliště. A tak jsme dojeli  na kolech do přírodního parku. Cesta byla docela zajímavá, vzhledem k tomu, že mám silničku s úzkými a hladkými pneumatikami. Aby toho nebylo málo, tak celé město má na protažení cest pouze dva pluhy. Po asi čtyřiceti minutách boje jsme se dostavili na pokraj kopců. Doufali jsme, že se hezky projdeme, možná bude koulovačka, nebo postavíme sněhuláka.

Hned, jak jsme nastoupali, silný vítr nás začal šlehat do tváří. Pěšinky byly záváté sněhem, a naše šlápeje se ztrácely v nově nafoukaném sněhu. Silný boční vítr vytvářel krásné sněhové vzorce, ale taky řezal do tváře. Moje pravé ucho si naše zimní radovánky ten den moc neužilo. Přesto, že jsme byli kousek za městem a na kraji velkého parku, měli jsme pocit, jako kdybychom byli na velké Alpské výpravě. Asi je pravda, že po měsících online školy je každé dobrodružství velké dobrodružství.

Když jsme prošli větrným údolím, konečně jsme si mohli užít nádhernou přírodu. Všude kam oko dohlédlo byli krásné zasněžené kopce, nikde nikdo. Ticho a bílo. Po nekonečných dnech před počítačem, online hodinách a přednáškách jsme se cítili jako ve snu. Celý den ve sněhu a v kopcích byl nutně potřebný restart.

Cesta domů byla snad ještě víc stresující. Měla jsem pocit, že mi upadnou omrzlé prsty jak na rukou tak na nohou. Ve městě naštěstí sníh už roztál, tak aspoň jsem se nemusela bát, že mi uklouzne kolo na ledu.  Dorazili jsme unavení a promrzlí. Ale od teď víme, že to za to stojí a do Pentland Hills jezdíme často. Příští týden nás čeká další sněhová bouře a my jsme ready na další výlet.

Pentland Hills
Pentland Hills
Pentland Hills