Obávaný třetí ročník

Už od prvního ročníku na univerzitě mě všichni varovali, abych si užívala studentského života, dokud můžu, neboť po druháku už nebude čas vůbec na nic. Podle popisků od starších studentů a profesorů třetí ročník je strávený v knihovně s kupou esejů, a ještě více čtením akademických spisů, čemuž se mi nikdy nechtělo věřit. Nejenom, že jsem si neuměla představit, že by se najednou o tolik změnily nároky, ale taky jsem se nikdy nenaučila poslouchat ostatní, všechno si vždycky musím zkusit po svém. A tak jsem se rozhodla, že do třeťáku nastoupím na půl úvazku jako Resident Assistant, a taky jako president a pokladník dvou univerzitních klubů—to víte, abych toho neměla málo.

Pravdou je, že jsem brzo zjistila, že třetí ročník opravdu není procházka růžovou zahradou a já si připadám jako kdybych se tento školní rok ještě nezastavila. Na druhou stranu musím přiznat, že tyto měsíce také byly jedny z těch nejvíce naplňujících. Například tento týden se konečně dozvím, kam půjdu na svoji první desetidenní praxi, která začíná na konci listopadu, a i když jsem poněkud nervózní, tak se nemůžu dočkat, až konečně uplatním vše, co jsem se za poslední dva roky naučila.

Na co se ale těším nejvíc, je konference na téma ženy v aktivismu, kterou pořádám tuto sobotu spolu s Girl Up Edinburgh Campus. Tato konference je můj malý projekt, na kterém pracuji už od konce září a nedivila bych se, kdyby mi její příprava zabrala více času, než má práce a studium dohromady, ale určitě to stojí za to. Podařilo se nám sehnat úžasné spíkry jako je malajská aktivistka a spisovatelka Marina Mahathir nebo zakladatelka aktivistické skupiny pro práva emigrantů Glasgow Girls, Amal Azzudin. A jelikož jsme již ve finální fázi plánovaní, ráda bych s vámi sdílela pár tipů pro pořádání konference (nebo jakékoli jiné akce):

1. Nechte si aspoň dvouměsíční rezervu na zařízení místa konání. Přestože vám většina míst pošle automatický email, že vám odpoví maximálně do dvou pracovních dnů, nevěřte jim. Z vlastní zkušenosti vím, že to někdy trvá až dva týdny, než dostanete odpověď, pokud ji tedy vůbec dostanete.

2. Nebojte se oslovit místní podniky a navrhnout jim spolupráci nebo se zeptat, jestli by vaši akci nechtěli sponzorovat. Většina podniků (hlavně těch menších) je velice vstřícná a ráda naváže kontakt.

3. Cateringové služby jsou drahé, a proto jestli můžete, tak si radši zajeďte na velký nákup do Costco (ekvivalent našeho Makra) nebo si udělejte velkou objednávku sendvičů v Greggs (český ekvivalent mě nenapadá, ale každý, kdo byl ve Spojeném Království ví, že Greggs je na jídelníčku každého Brita).

4. Pamatujte, že nemusíte všechno udělat sami. Je naprosto v pořádku si říct o pomoc a svěřit nějaké úkoly ostatním. Věřte mi, že to zvládnou a občas dokonce lépe, než byste to zvládli vy. Ušetříte si hodně času i nervů.

5. A nakonec, snažte si ten plánovací proces užít a pořádně se pochvalte, až to všechno zvládnete!