Novinky ze zasněženého Edinburghu

Nacházíme se přesně v polovině druhého semestru a musím říct, že začínám mít docela hodně práce. Až do teď jsem nevěřila lidem, kteří mi říkali, že druhý rok bude rušnější než ten první, hlavně proto, že první semestr se nezdál mít o nic náročnější než prvák. Teď když se ale blížíme k Honours rokům, tak práce nějak magicky přibývá, a tak nějak si uvědomuji, že další dva roky asi budou přece jenom trochu jiné než ty první dva.

Abych se ale vůbec do Honours dostala, musím splnit několik podmínek, abych dokázala, že mám potenciál k tomu vystudovat se slušným průměrem. Jednou z těchto podmínek je napsat motivační dopis podobný tomu, který jsem musela psát, když jsem se hlásila na univerzity a musím říct, že se mi do něj vůbec nechce. I když nemám problémy s psaním akademickým textů, tak sebereflexe a určité ‚dokazování‘ toho, že na něco mám mi dělá jisté potíže. Napsat se to každopádně musí a já vám řeknu, jak to šlo zase příště.

Další věc, kterou máme povinnou jako studenti sociální práce, je dobrovolnictví v sociálním sektoru během druhého semestru, takže jsem začala docházet do jedné neziskové organizace, která mimo jiné pořádá spoustu workshopů a ‚kroužků‘ pro dospělé. Tyto kroužky jsou především pro jednotlivce, kteří jsou z nějakého důvodu izolovaní od společnosti – většinou jsou to lidé s duševními poruchami, lidé s fyzickými handicapy, ale třeba i lidé se záznamem v trestním rejstříku.

Já jsem začala chodit do divadelního ‚kroužku‘, který je pořádaný Grassmarket Community Project, což je ta organizace, u které jsem zaregistrovaná, a organizací Raised Voices, kteří pracují především s jednotlivci bez domova. Musím přiznat, že jsem z toho byla nejdřív docela nervózní, protože jsem věděla, že přicházím do již zajetého kolektivu, ale přesto, že jsem v naší skupině jediná cizinka, navíc s velkým věkovým rozdílem od všech ostatních, tak jsem to nikdy nepocítila a hrozně ráda tam chodím. Zrovna teď pracujeme na nové hře, kterou vymýšlíme a píšeme sami a plánujeme s ní vystoupit na Fringe festivalu, což je každoroční kulturní festival pořádaný v létě.

Léto se ovšem zdá být velice daleko, protože v Edinburghu začalo před dvěma dny sněžit a Skotsko očividně sníh a teplotu pod nulou nezvládá, takže se kvůli počasí dneska zavřela i celá univerzita. Celkově jsem tento týden skoro vůbec nebyla ve škole, protože když není univerzita zavřená kvůli sněhu, tak se přednášky nekonají kvůli tomu, že profesoři stávkují proti novým návrhům, které by měli negativní dopad na jejich penze. Přestože stávku plně podporuji, v současné době to znamená, že nevím, kolik hodin budu tento měsíc mít, protože tato stávka má trvat aspoň čtyři týdny. Každopádně nemám strach, že bych neměla co dělat, protože máme esejové období, takže volným časem navíc nepohrdnu.