Není Kafka jako Kafka

Ostatně zrovna toto jsou, dalo by se říci, témata, o nichž by čtenář snad byl očekával trochu více než pouze letmou zmínku již v mé první výpovědi o dosavadních zážitcích… Nicméně není tajemstvím, jak to prvně/posledně dopadlo: jakési vypisování se z, řekněme, lehkého kulturního šoku – nebo spíše definitivně příchozivší životní změny – vydalo tolik jen stěží přelouskatelného textového materiálu, že jsem usoudil, že už stejně nemá pražádný smysl zabředávat do jakéhokoli dalšího tématu, natožpak do nějakého, které by jinak, stojíc samo o sobě mimo zával tématu převažujícího, možná i mohlo být zajímavé. Ergo odložení onoho povídání o vlastních studijních oborech a nesčetných půvabech edinburských.

Avšak už teď na začátku svého dalšího blogu si bez sebemenšího zaváhání mohu předsevzít jednu věc, a sice to, že se už nikdy nehodlám tak neduchaplně upsat nějakým slibem do příštího psaní. To proto, že se od listopadu stačilo udát mnoho a mnoho událostí, o kterých by mohlo být hezké se zmínit, ale to nemohu, protože musím dostát svému slibu, tak to už, Danieli, prosím pěkně, moc zbytečně neprotahuj a pusť se už kruci do toho.

Nuže: jak možno dočísti se hned v úvodu mého profilu, plné jméno, jež nese můj spojený kurz, zní „German and English Language“. Čtenář se jistě nenechá zmást vyzněním oné anglické části tohoto názvu; není to tak, že bych se teprve zde v anglofonní zemi pořádně učil anglickému jazyku, to by přeci jenom bylo trochu nepatřičně pozdě. Mnohem výstižnější pojmenování by bylo třeba „English Philology“, protože to je přesně to, co to je: anglická filologie, tedy důkladná nauka o angličtině – o její dnešní podobě, o jejím vývoji, o její literatuře (která je mimochodem ta nejobsáhlejší ze všech). Výuka tohoto předmětu spočívá především v pravidelných přednáškách, které se v celém prvním ročníku zabývají náležitým úvodem do lingvistiky.

Na druhou stranu: co se týče předmětu němčina, jeho účel je přesně ten, který jsem u toho předchozího vyvracel. Cílem této části mého kurzu je především dosáhnout plynnosti v němčině, také co možná nejlépe prostudovat a pochopit německou kulturu. Jelikož se německy už několik let učím, podařilo se mi se rozřazovacími testy dostat do nejpokročilejší skupiny. (Tady se asi projevila zkušenost z IB němčiny na higher level, ty testy se zdály být – troufnu si říci – až směšně jednoduché.) To v tomhle případě samotné přednášky nehrají tak důležitou roli, je jenom jedna za celý týden a mluví se v ní o německé literatuře. (Poslední měsíc zrovna probíráme Kafku a jeho Proměnu, která se u nás obyčejně čte coby povinná četba střední školy, takže mám trochu náskok… Jenomže ono se po mne teď chce, abych to celé přečetl v originále – a to je už pohříchu nějaký oříšek. Takže místo nějaké Proměny čtu Die Verwandlung… ať už to má být cokoli.) Naprostá většina výuky je kvůli svému účelu rozdělena do několika jednotlivých tutoriálů s konkrétním zaměřením: mluvená řeč (příjemné povídání), psaný projev (občas už ne tak příjemné psaní), gramatika (dokonalý výsměch znalostem českého studenta němčiny). – Cítím nutkání zastavit se u posledního bodu s tím, že když říkám, že hodiny gramatiky jsou směšně jednoduché, myslím to naprosto vážně, a to bez nadsázky. Je totiž ohromný rozdíl v tom, jak se německy učíme my, Češi, a jak se stejnému jazyku učí člověk, jehož mateřštinou je angličtina. Obecně se snad dá shodnout na tom, že němčina je obecně těžší než angličtina, ale pro Čecha je jazyk jeho západních sousedů jednodušší než například pro Brita proto, že v naší mateřštině jsou k nalezení obdobné jazykovědné fenomény jako v cílovém jazyce německém. Naproti tomu třeba takový Angličan nebo Skot se nejdříve musí poprat se samotným konceptem mluvnického pádu, než se začne učit jeho formy v němčině; v jeho rodné angličtině sice pády také fungují, ale většinou nijak zjevně, a když už tak hlavně použitím předložek, takže zprvu vlastně ani nechápe, o co prokristapána jde.

V tomto bodě svého povídání bych rád uzavřel první tuto část, druhá má být óda na nádheru Edinburghu, ale abych čtenáře neúměrně nenamáhal, napíši k tomu už jenom to, že město je to jednoduše okouzlující způsoby rozličnými až zdánlivě nevyčerpatelnými; tomu odpovídající ódu zapěji až někdy příště… Snad při příštím setkání, ale jistě to neříkám – nesmím si přeci tak moc dopředu klást osnovu!