Není čas ztrácet čas

Na začátek tohoto akademického roku jsem se přes prázdniny těšila. Znovu bydlet v Londýně, v Notting Hill, každé ráno se procházet Hyde Parkem, znova trávit čas s lidmi mého věku… a navíc, na rozdíl on minulého roku, se mít k čemu vracet.

Fakt, že s tím, ke kolika věcem a lidem se budu vracet, budu mít jen naprosté minimum volného času, jsem jaksi zanedbávala. Mám pocit, že od té doby, co jsem se vrátila do školy, jsem ještě neměla čas se zastavit a prostě jen plýtvat čas.

Všechno to začalo týden před začátkem školního roku, kdy jsem se nastěhovala na koleje, a začali jsme připravovat program pro prváky, kteří se měli za pár dní nastěhovat. A najednou chtěl každý organizovat první dva týdny, a mít pozici ve dvou klubech se najednou zdálo jako příliš velké sousto. Pokud jsem na jeden večer neměla naplánované aspoň dvě akce, na kterých nesmím chybět, byla jsem šťastná, že můžu jít brzo spát a možná, pokud budu mít štěstí, se jednou zbavím i té otravné chřipky. Dva týdny, kdy tohle šílenství a bitvy o pozornost a přízeň nováčků trvaly, trvaly věčnost. A zmínila jsem, že jsem během té doby ještě měla za úkol shánět porotce a vůbec organizovat soutěž o komunikaci vědy?

Upřímně řečeno, jakkoliv jsem byla z organizace Science Challenge nadšená na začátku, to nadšení poněkud vyprchalo, když jsem přes léto dostávala jen odmítavé emaily on kohokoliv, koho jsem prosila, aby byl jedním z našich prestižních porotců. Tahle část, která měla být hotová, ještě než se vrátím do Londýna, byla dokončená teprve před pár týdny a ještě k tomu někým úplně jiným. Opravdu jsem ocenila mít kolem sebe tým lidí, kteří všichni vypadají, že ví, co mají dělat. Za dva týdny a pár dní snad budu vědět, jak to dopadne. Začátek Science Challenge snad bude alespoň částečným oddechem od práce na jeho organizaci.

S tím, kolik času trávím učením mimo přednášky a laboratoře, mi přijde, že studium fyziky, které bylo vždy mou první prioritou, se ztrácí někde v pozadí. Na rozdíl od ostatních věcí je tohle jen má vlastní zodpovědnost, ne zodpovědnost za někoho jiného. Poslední měsíc jako by naprosto převrátil mé hodnoty, zvlášť ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že dobré známky budu moct s klidným svědomím ukázat jen na životopise, ale čas investovaný vedení klubů prospěje i někomu jinému – a ve srovnání s tím číslem bude na životopise stejně vypadat lépe.