Můj rok v praxi

Vše začalo týdenní úvodní akcí naplněnou prezentacemi, stmelováním týmu a návštěvami výrobních závodů. Musím přiznat, že veškeré mé obavy, které jsem měl před tím, než jsem nastoupil v pilotních operacích, byly zbytečné. Od prvního dne jsem byl mentorován stážistou z předcházejícího roku, kterému byla pracovní stáž prodloužena z dvanácti na patnáct měsíců a tak strávil tyto tři měsíce tím, že mě učil všemu, čemu se do té doby sám naučil. A když říkám všemu, myslím tím opravdu všemu. Představil mi hlavní zainteresované strany, s nimiž budu během své stáže muset jednat a pomohl mi vyřešit všechny IT a HR záležitosti, obstarat notebook, softwarové licence a ukázal mi veškeré aplikace, které jsem ke své práci potřeboval.

I přes vcelku hladký start se mi hlavou stále honily otázky plné obav. Obstojím v tak silné konkurenci? Zvládnu udržet krok se vším, co se v pilotních operacích děje a nebudu přitom nikomu na obtíž? Nespočetné množství jednání, která jsem v rámci zaškolování navštívil, pro mi zprvu moc nedávala smysl. Většinu času jsem trávil pouhým přihlížením. Opřený o zeď, obklopen neznámými lidmi a spíše jsem se jen snažil přijmout nepřeberné množství informací a soustředit se na klíčová fakta. Jak se později ukázalo, nebyl jsem jediný, kdo se ztrácel. I můj mentor měl, navzdory své roční praxi, leckdy problém vyznat se v některých předpisech a pokynech vedení firmy. 

S přibývajícím časem, strávenými po boku mých zkušenějších kolegů, jsem se zapojoval do procesu čím dál víc a díky tomu jsem začínal chápat jednotlivé souvislosti chodu firmy a vše začínalo být stále více jasnější. Jediným ze způsobů jak se zdokonalovat, bylo získat více zkušeností. A tak jsem se snažil dostat se na co nejvíce projektů a plnit čím dál více náročnější úkoly. 
Během stáže a postupného zapracování jsem začínal nabývat pocitu hodnotného a rovnocenného člena týmu. Jednání, která se do té doby zdála jen jako zmatené mítinky plné neznámých slov a pojmů, se pro mne najednou stala stěžejními. Z porad, kterých jsem se účastnil, jsem se v tu chvíli snažil vytěžit maximum. A to nejen pro to, abych mohl dělat svou práci naplno, ale také proto, abych mohl plánovat dopředu a pokusit se vyvarovat veškerým problémům, které by mohly nastat. 

Dalo by se říci, že čím více jsem se dozvěděl a naučil, tím více jsem si uvědomoval, jak moc toho ještě nevím a neumím (v podstatě čím více jsem se dozvěděl, tím hloupější jsem si připadal). Nicméně po roce stráveném ve společnosti Jaguar Land Rover, po boku skvělých lidí a práci na skvělých projektech se ocitám na konci své stáže, motivovaný jak nikdy předtím.