Medicína distančně, aneb třeťák z domu

První zkouškou byla patologie, která měla 280 otázek, a druhou zkouškou byla patologická fyziologie, která měla 200 otázek, ze kterých si člověk vylosoval tři. V obou případech byly učebnice v rozsahu stovek až tisíce stran a jednotlivé otázky byly požadovanými znalostmi rozsahově naprosto šílené. Největším problémem těchto zkoušek však nebyl pouze jejich rozsah, ale také to, že zkoušející se mohli ptát, a taky že se ptali, na anatomický, fyziologický, chemický a histologický podklad, který jsme probírali v minulých letech, což je pochopitelné, nicméně rozsahem naprosto absurdní.

Před zkouškovým obdobím jsem se snažil pravidelně cvičit a začal jsem hrát americký fotbal, nicméně skloubit 15 hodin učení denně s těmito aktivitami bylo téměř nemožné, takže poslední 2 měsíce jsem byl jen nudným studentem, což je ve většině případů klíčem k úspěchu při studiu medicíny.

30.6. jsem, po více jak měsíci učení, úspěšně složil zkoušku z patologie, a následně jsem 13.7. zvládnul i zkoušku z patofyziologie, a měl přesně 20 hodin na to, abych se naučil na poslední malou zkoušku, formalitu v porovnání s dvěma předchozími zkouškami – chirurgickou propedeutiku. Začal jsem se učit kolem 10. hodiny večer a učil se až do rána, a bohužel mi tento riskantní krok nevyšel, tudíž si tuto mini-zkoušku budu muset zopakovat v září. I přes tento miniaturní neúspěch, který brzo napravím, se mi podařilo složit jedny z nejnáročnějších zkoušek na medicíně a třetí ročník je neoficiálně za mnou.

Neustále se snažím přesvědčit sám sebe, že bych si měl najít více času na četbu, nicméně po přečtení více než 3000 stran za poslední 2 měsíce si myslím, že mám nárok na oddych od knih. S příštím ročníkem se konečně podíváme do kliniky, začneme procházet jednotlivá oddělení a začneme si vybírat specializaci, takže se na příští rok opravdu těším.