Konec se blíží

Několik měsíců to nicméně ještě trvat bude. Být již na samém konci by znamenalo mít všechny závěrečné práce a zkoušky – které mě stále ještě teprve čekají a jako takové se nikoli pomalu, ale pohříchu velice jistě stávají předmětem mých čím dál častěji mne pronásledujících snů – bezpečně za sebou, a to snad i zcela kompletně a zdárně. V těchto několika málo zbývajících měsících se ve Skotsku však již žádné z studium omezujících opatření nestačí rozvolnit a já tak v Edinburghu nyní již bez sebemenší pochyby definitivně dostuduji z domova. Mimo to nás nedávno dostihlo rektorské oznámení o nezvratném zrušení letních promocí, ve hře je pouze jakási opožděná alternativa bez pompy; víme tedy, že řádně promovat nebudeme.

Zoufat si netřeba, drazí mí čtenáři – alespoň ještě ne úplně; opravdovému loučení se všemi náležitostmi takové příležitosti příslušícími jest teprve proběhnout až v příští zprávě, kterýžto příspěvek coby dvanáctý a poslední apoštol jednou pro vždy uzavře několikaletý sled těchto mých pravidelných povídání o jedné studijní avantýře ve skotské metropoli. — Do té doby, od které nás ostatně dělí ještě téměř celá třetina roku, přeji svým kolegům ve zbrani, kterou je vzdělání, mnoho sil do konce stávajícího semestru a ročníku a vůbec všem vespolek potom především pevné zdraví, které je nyní vzácnější než kdy předtím…