Konec dvou sezón

Dříve jsem do Starbucks nikdy moc nechodil, jelikož jsem měl vždycky za to, že je to místo plné hipsterů a holek z prváku. Teď tady ale trávím skoro každý den, a to především kvůli tomu, že na univerzitě není moc míst, které by mi studijně vyhovovaly. V průběhu let jsem jich vyzkoušel mnoho a můžu vám říci, že není vůbec lehké najít jistou lokaci, kde bych mohl správně vyvážit svojí produktivitu s prokrastinací. Určitě se teď ptáte, proč prostě nejdu do knihovny, ale není to zas tak jednoduché. Nově postavená Sir Duncan Rice Library je sice moderní to ano, ale průduchy nacházející se uprostřed každého z pater zapříčiňují to, že je tam vždycky hluk z kavárny v přízemí a neskutečně tam táhne. Více tradiční Taylor Library, má zase prachbídnou klimatizaci, takže je tam vždycky strašné vedro. Učit se doma je také jedna z alternativ, má ale podobný problém jako první ze zmiňovaných knihoven. Nemáme totiž přes den zapnuté topení. Také jsem se dočetl, že pracovat ve stejném pokoji kde spíte, není zrovna nejproduktivnější. Vzhledem k výše uvedeným faktorům, pracuji na své bakalářské práci převážně ve Starbucks, což jsem si  dříve nedokázal ani představit.

Ano, je to tak, nastal čas, kdy se hekticky snažím každý den dokončit práci, která by měla být vrcholem mého bakalářského studia. Upřímně se už nemůžu dočkat, až bude všechno za mnou, jelikož je tato aktivita velice stresující. První draft mého úvodu jsem již odevzdal, tak uvidíme jak se všechno vyvrbí. Po odevzdání bakalářské práce na mě už čekají pouze 3 zkoušky na začátku května. Pokud vše dobře dopadne, tak v polovině června budu moci konečně ukázat Aberdeen mým rodičům, jelikož plánují přijet na promoci, která se koná v tomto časovém období. Akademická “sezóna” není tím jediným, co se schyluje ke zdárnému konci. Tuto neděli totiž s florbalovým týmem vyrážíme na poslední turnaj základní části s nadějemi, že se budeme moci umístit na celkovém druhém místě. Na tento turnaj se těším skoro tak moc jako na dokončení mé bakalářky, jelikož to bude poprvé, co nás pojedou podpořit fanoušci. A nebude jich jen pár, podařilo se nám totiž s klubem za našetřené peníze objednat mikrobus pro 25 lidí, který nás poveze na turnaj do Perthu a zase zpět.

Ve shrnutí, přelom února a března je vždy plný stresu, právě kvůli důležitým deadlinám. Je to však i období nadšení a očekávání, jelikož mnoho studentů, stejně jako já, podává své přihlášky na magisterské obory, nebo se uchází o budoucí zaměstnání. Já osobně netrpělivě čekám, zda budu přijat na Lund University ve Švédsku, kde bych rád pokračoval ve studiu psychologie. Zároveň věřím, že by se tak splnilo i jedno z mých přání, možnost zahrát si florbal ve Švédsku.

Zdá se, že se všechno pomalu ale jistě chýlí ke zdárnému konci. Konci, který je mnohem pozitivnější a bezstarostnější, než jsem si původně představoval. O tom, jak to všechno nakonec dopadlo, vám ale povím až příště. Ta bakalářka se sama nenapíše.  Doufejme, že svůj příští a bohužel poslední blog, budu psát již s diplomem v kapse, a že se budu již pomalu připravovat na život v další severské zemi. Na život, ve kterém nebude tolik překážek. Na druhou stranu, dle slov kapely Mňága a Žďorp, i cesta může být cíl, což v Aberdeenu platí obzvlášť.