Konec druhého roku

Měsíc dlouhé zkouškové období bylo náročnější než jsem čekala, ale díky každodenní přípravě jsem vše úspěšně zvládla a teď už „jen“ čekám na výsledky.

Zhruba od poloviny školního roku jsme se všichni začali věnovat svému tzv. „Year Abroad“ a strávili jsme spoustu času rozhodováním se, zda-li chceme studovat na partnerské univerzitě či si najít stáž, a poté, do jaké země nebo města a univerzity bychom rádi jeli.
Můj rok bude vypadat následovně:

Jako první odjíždím v červenci do Argentiny na stáž, kde budu na základní škole vyučovat angličtinu. Díky této stáži mám zařízené ubytování u místní rodiny, na což se nesmírně těším,  neboli doufám, že mi život v rodině umožní procvičování/zlepšování španělštiny, a navíc se seznámím s každodenním životem a lépe tak poznám argentinskou kulturu, tradice a zvyky.

Dále se v únoru chystám do Číny na partnerskou univerzitu v Nanjing, kde se budu intenzivně učit čínsky, abych se co nejvíc zdokonalila. Na tuto univerzitu nás z Manchesteru jede zhruba 10 studentů, takže tam nebudeme úplně sami, můžeme se scházet a vždy se máme na koho obrátit, kdybychom měli nějaký problém.

Tenhle školní rok byl nejtěžší vůbec, ale i díky mnoha deadlinům celý rok uběhl opravdu rychle. Pamatuju si, když jsem se ještě na střední škole dívala na univerzity a byla nadšená z toho, že máme možnost na rok do zahraničí. Říkala jsem si, že je to ještě daleko a mám plno času, ale teď jsem zpátky doma na prázdniny s koupenou letenkou a odlétám za méně než měsíc. Je šílené, jak rychle čas ubíhá, protože než jsem se nadála, tak mám dva skvělé roky za sebou a nemůžu se dočkat toho příštího. Chtěla bych poděkovat Nadaci za podporu, bez které by nic z toho nebylo možné. Do obou zemí se těším, ale po zkušenosti s Anglií, do které jsem se vydala s názorem, že je tam všechno nejlepší, jsem zjistila, že to není až tak růžové jako v mých představách. V současné době se vždy ráda vracím domů, kde mám zázemí a odkud se vydávám poznávat jiné země s cílem naučit se něco nového.