Klavíristův blog: kapitola čtvrtá

Tento listopadový týden mám za sebou dva koncerty po sobě. V obou koncertech jsem zpíval se školními ansámbly. Jeden se jmenuje Chamber Choir a druhý Lab Choir. Jsou mezi nimi dva rozdíly – jednak Chamber Choir diriguje Dr. R. Olliver, který zároveň vyučuje dirigování, zatímco Lab Choir slouží jako pomocný sbor pro studenty, kteří se chtějí stát dirigenty, a kteří studují pětileté doktorské studium, jednak zpěv v Lab choir sboru je jakási brigáda, protože se členům platí mzda, což vůbec není špatné. Oba koncerty zahrnovaly širokou škálu repertoáru - od renesance až po hudbu 21.století (ta modernější hudba je většinou americká či světově uznávaná). Zítra, jdu na klavírní recitál v Carnegie Hall. Hrát bude světově uznávaný ruský virtuoz Denis Matsuev.

Jsem docela pyšný na to, že jsem minulý týden měl tu vzácnou příležitost zahrát dalšímu světově uznávanému klavíristovi, Kirillovi Gersteinovi, který často vystupuje po světě, i v Praze, a který vystudoval právě Manhattan School of Music. Hrál jsem mu Preludium a Fugu Es dur z prvního dílu Dobře Temperovaného Klavíru od J.S.Bacha. Ač naše názory na tuto hudbu se značně lišily, tak to byl fantastický a obohacující zážitek, neboť jsem si vyzkoušel jiný úhel pohledu na hudbu od zkušenějšího muzikanta.

Dva měsíce zpátky, v září, jsme spolu s přítelkyní, která je rovněž klavíristka, uspořádali klavírní recitál, kde jsme se střídali v sólovém hraní a na konci jsme večer ukončili skladbou od Clauda Debussyho, Malá Suita pro 4ruce, jako takový přídavek (přídavek ma být překvapení, ale my jsme to rovnou napsali do programu).

Zkrátka, musím uznat, že jsem letos ještě šťastnější, než loni či předloni, především díky mému prudkému  a plodnému vývoji v mém řemesle, což je klavírní interpretace vážné hudby. Dennodenně se blížím k cíli stát koncertním pianistou. Zde, v New Yorku, jsem neustále ve cvičícím režimu a také se pomalu soustředím na plánování repertoáru v nadcházejících klavírních soutěžích v nejbližších letech, po celém světě.